JANICE MAYNARDOVÁ
Frannie během svého vzdělávacího procesu vyslechla spousty přednášek, ale na žádné se nedozvěděla, čím to, že se její tělo zároveň chvěje, roztává a touží. Chtěla Zacha. Zoufale. Přála si vnímat jeho kůži na své. Vědět, jaké to je, když se jí vášnivě zmocní. Srdce jí zběsile tlouklo. „Já jsem stejně zmatená jako ty, Zachu. Ale to neznamená, že si nemůžeme užít trochu zábavy.“ „Zábavy?“ svraštil čelo. „Ty si nemyslíš, že se pobavíme?“ Propaloval ji žhavým pohledem. „Jestli tuhle záležitost pojmeme správně, tak zábava půjde stranou.“ Sevřel se jí žaludek. „Možná bych to tady mohla dodělat a ty si mezitím zajeď domů pro kartáček na zuby.“ Naklonil se blíž a políbil ji. Drsně. Naléhavě. „Kašlu na něj. Bez tebe se z téhle kanceláře nehnu.“ „Ale já…“ Znovu ji políbil. Tentokrát byl polibek delší, něžnější, mámivější. „Teď už se nevykrucuj, Frannie. Začíná to být zajímavý. A kromě toho je tři čtvrtě na dvanáct. Tvoje dnešní práce skončila.“ Z budovy odcházeli společně. Noc byla chladná a větrná. Cestou výtahem Zachary zavolal taxi. Řidič právě projížděl čtvrtí a sotva o pět minut později zastavil před firmou. Nastoupili a Zach dal řidiči pokyny. Frannie se chtěla schoulit do rohu, ale její společník měl jinou představu. Objal ji a přivinul k sobě. Jak je možné, že se cítí v teple a bezpečí a zároveň nesmírně rozvášněná? Protože tohle je Zach. Skvělý, nevyzpytatelný, drsný muž. Frannie bylo třicet. Měla za sebou několik vztahů se vším všudy. Ale nikdy necítila tak bouřlivou směs vzrušení a nejistoty. Být sama bylo bezpečné. Kdykoli si pustila někoho k tělu, nakonec jí ublížil. V koutku duše věděla, že Zach má moc ublížit jí úplně nejvíc. Toužila citově se s ním sblížit a dovolit mu, aby poznal skutečnou Frannie. To 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297378