JULES BENNETTOVÁ
Upřímně řečeno ani nechtěl nic pojmenovávat, protože by to mohlo naznačovat něco nebezpečně blízkého vztahu. Ale tělesnost dokázal pochopit a ovládat. Tuhle emoci a reakci dobře znal. Natáhl paži, uchopil ji v pase a přitáhl si ji k sobě. „To je nádhera,“ řekl a naklonil se k ní. „Ta večeře, atmosféra, sexy šaty. Tohle všechno jsi kvůli mně dělat nemusela.“ Usmála se a zavěsila se mu kolem krku. „Možná jsem to udělala pro nás. Možná jsem s tebou ráda a chtěla jsem dobře vypadat, i když nikam nejdeme.“ Ano, nikam nejdou. Rozhodně nechtěl nikam chodit, protože nevěděl, jak dlouho se dokáže ovládat. Nejdůležitější teď pro něho bylo svléknout ji z těch šatů. Bylo to dokonce důležitější než ty dokumenty v jídelně. „Nikam nechodit je ten nejlepší nápad, jaký jsem dnes slyšel.“ Lehce ji políbil na rty a stále ji držel v pase. „Vzala sis ty šaty, abys mě doháněla k šílenství?“ Zaklonila hlavu a v očích jí vesele hrálo. „A funguje to?“ „Máš štěstí, že jsem to vydržel tak dlouho, aniž bych ty šaty z tebe strhal.“ Haley vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho na rty. „Napřed večeře. Potom můžeme vybírat moučník.“ Vymanila se z jeho sevření a ukázala na židli, kterou mu odsunula od stolu. „Posaď se a jez, než ti to vystydne.“ Neochotně se posadil. „Jestli tohle má být nějaká předehra, tak vyhráváš.“ Sáhla po ubrousku a rozprostřela si ho na klíně. „Já nikdy neprohrávám,“ prohlásila a změřila si ho pohledem. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297376