Čínský ekonomický systém (Ukázka, strana 99)

98 Čínský ekonomický systém

3.1 Hospodářské reformy Čínský nominální HDP v reformním období od roku 1978 vzrostl z 365,02 miliard yuanů RMB na 91,93 bilionu yuanů RMB v roce 2018, což představuje nárůst více než 250krát. Čína se stala dle agregátního HDP druhou největší ekonomikou na světě. Podobným způsobem rostl i per capita hrubý domácí produkt, který se zvýšil z 382 yuanů RMB na 66 006 yuanů RMB, čili více než 170krát. Stejně vyznívá například i statistika o spotřebě domácností v Číně. Ta mezi lety 1978 a 2018 stoupla téměř 136krát a jedná se tak o obrovský nárůst.1 V roce 2011 poprvé v historii zemědělství přestalo být sektorem zaměstnávajícím nejvýznamnější část populace, takže Čína již není agrárním státem. Tuto pomyslnou štafetu převzal sektor služeb. Od roku 2014 je zemědělství již dokonce dle zaměstnanosti až posledním ze všech tří sektorů.2 Mezi lety 1981 a 2010 Čína vyvedla ohromujících 680 milionů lidí z absolutní chudoby (dle definice Světové banky).3 Všechna tato data ukazují, jak moc se Čína od počátku reforem proměnila. Je možné sice kriticky hodnotit vypovídající hodnotu čínských statistik, ale není možné zpochybnit základní fakt – Čína prošla od roku 1978 ve velmi krátké době jednou z nejvýraznějších hospodářských, technologických i společenských proměn v dějinách lidstva nebo přinejmenším v jejich úseku po průmyslové revoluci.

1 Dle metodiky čínského statistického úřadu. Viz 国家数据: National Data.中华人民共和 国国家统计局: National Bureau of Statistics China [online]. Peking [cit. 2019-04-23].

Dostupné z: http://data.stats.gov.cn/ easyquery.htm?cn=C01.

2 国家数据: National Data.中华人民共和国国家统计局: National Bureau of Statistics China [online]. Peking [cit. 2019-04-23]. Dostupné z: http://data.stats.gov.cn/easyquery. htm?cn=C01.

3 Míněna je starší definice hranice absolutní chudoby jako 1,25 USD na osobu a den z roku 2005. Na druhou stranu i údaje Světové banky závisí na údajích čínského statistického úřadu, který rovněž ve sledovaném období upravoval definice chudoby. To ovšem nijak nesnižuje výsledky Číny v tomto ohledu. Viz Not always with us: The world has an astonishing chance to take a billion people out of extreme poverty by 2030. The Economist [online]. The Economist Newspaper Limited, 2013 [cit. 2018-04-23]. Dostupné z: http:// www.economist.com/news/briefing/21578643-world-has-astonishing-chance-take -billion-people-out-extre me-poverty-2030-not.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297274

Směřování čínského ekonomického systému 99

Povaha reforem Avšak pravá podstata této proměny i nadále zůstává předmětem sporů nejen akademiků. V současnosti nejčastěji převažuje názor, že Čína je ve fázi přechodu od CPE k tržní ekonomice, ke které se blíží postupným zaváděním tržních principů.4 Sami čínští představitelé však vidí reformní úsilí v odlišném světle: „[…] od roku 1979 Čína postupně reformuje její ekonomický systém s cílem vytvořit a vylepšovat socialistickou tržní ekonomiku.“5 Tuto charakteristiku čínské ekonomiky vyslovil zástupce Číny při vyjednávání o vstupu do WTO a nemluví se zde o směřování k tržní ekonomice, nýbrž k socialistické tržní ekonomice, což je specificky čínský termín s ne zcela přesně definovaným významem. Ani v dalších částech rozhovorů na toto téma čínští představitelé nemluví o tržní ekonomice, pouze obecně o zvýšení úlohy trhu při alokaci zdrojů.

Pokud má být přijato paradigma o postupném směřování Číny k tržní ekonomice, musí být při zpětném pohledu na zaváděné ekonomické reformy toto směřování zjevné. Pokud naopak ukážeme, že čínské reformy nesměřují přímo od plánované ekonomiky k tržní ekonomice, představuje to povážlivou trhlinu pro obecně přijímané paradigma. Je možné si tuto situaci představit jako cestu z místa A (CPE) do místa B (tržní ekonomika), přičemž tato cesta je dle přijímaného paradigmatu více či méně přímá. V případě odmítnutí paradigmatu je nutné ukázat, že čínské reformy plánovitě nesměřují či nesměřovaly přímo k tržní ekonomice.

Reformy na venkově V roce 1978 byla drtivá většina pracovní síly (přes 70 %) zaměstnána v zemědělství a žila na venkově (přes 82 %), neboť bylo nutné uživit rapidně rostoucí populaci.6 Struktura ekonomiky tak odpovídala té, která je známá z čínské historie.

Jakákoli reforma čínské ekonomiky musela tedy nutně začít od reformy zemědělství, respektive na venkově. Navíc byly reformy na venkově lépe průchodné 4 GUO, Rongxing. How the Chinese economy works. Hampshire: Palgrave Macmillan, 2009.

5 WTO. Report Of The Working Party On The Accession Of China: Protocols of accession for new members since 1995, including commitments in goods and services [online]. [Geneva]: WTO, 2001 [cit. 2018-01-12].

6 国家数据: National Data.中华人民共和国国家统计局: National Bureau of Statistics China [online]. Peking [cit. 2018-04-23]. Dostupné z: http://data.stats.gov.cn/easyquery. htm?cn=C01.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297274

100 Čínský ekonomický systém

v tehdejším vedení KSČ, a proto se jejich první dekáda opravdu zaměřovala hlavně na venkov.7 Zaváděné hospodářské reformy byly cílené na větší rozhodovací samostatnost a vyšší motivaci rolníků. Čínští rolníci tak dostali po opuštění konceptu komun půdu do dlouhodobého pronájmu, mohli ji osít plodinou dle jejich představ a produkci nad rámec toho, co odevzdali státu, mohli prodávat dle svého uvážení na rodících se (resp. obnovujících se) venkovských trzích. To je zjednodušeně řečeno jádro raných zemědělských reforem.

Další stěžejní součástí reforem, které významným způsobem proměnily čínskou ekonomiku, pak bylo zavádění tzv. venkovských podniků (překlad do češtiny: autor; v angličtině Township and Village Enterprises nebo zkráceně TVEs, čínsky乡镇企业). Tyto reformy byly zaměřeny na venkov jako geografické určení, avšak ne na zemědělství jako na sektor ekonomiky, nýbrž na průmysl.

Jednou ze základních vlastností čínského rolníka je jistě i důvěra ve stát a především v to, že stát bude zasahovat (nejen do ekonomiky) v jeho prospěch.8 Tento fenomén oboustranné závislosti, kdy stát slibuje vládnout v zájmu rolníků a ti zase slibují být poslušni státní politiky, byl již zmíněn ve druhé kapitole a od dynastického období neprošel výraznější změnou. Koneckonců Maovy zemědělské experimenty by nebyly možné v takovém rozsahu, pokud by obyvatelstvo nebylo ochotné alespoň v určitém rozsahu spolupracovat. Pouze touto důvěrou ve stát si lze vysvětlovat fakt, že pouhých pár let po ukončení Kulturní revoluce se venkované tak aktivně vrhli na zakládání těchto podniků, a přijali je za své.

Důvěra ve vedení Deng Xiaopinga, kterého Mao Ce-tung třikrát uvěznil a zapříčinil smrt jeho syna, zřejmě rovněž napomáhala utvrdit důvěru ve stabilitu, vyrovnanost a reformní naladění nového vedení.9 Sama o sobě je tato skutečnost obrovským úspěchem nového vedení KSČ a byla důsledkem přehledné a relativně otevřené politiky, kterou KSČ tehdy praktikovala. Venkovské podniky se totiž záhy staly ústředním pilířem změn v čínské ekonomice i hlavním tahounem ekonomického růstu a inovací.

Podobná aktivita zdola nebyla výrazněji patrná v zemích sovětského bloku, kde spíše obyvatelstvo vyčkávalo, jak se situace vyvine. V Číně se ale venkovské 7 CHAI, Joseph C. H. An Economic history of modern China. Northampton, MA: Edward Elgar, 2011, s. 164.

8 WONG, Roy Bin. China transformed: historical change and the limits of European experience. Ithaca: Cornell University Press, s. 194.

9 Zásluhy Denga o budování moderní Číny jsou významné, ale vzhledem k rozsahu a zaměření práce není možné se jeho úloze věnovat blíže.

Ukázka elektronické knihy