dva časy našeho života
Většinou se snažím cizí slovům vyhýbat. Ale KAIROS a CHRONOS jsem vzal na milost a používám je rád. Označují časy. Chronos je určovaný hodinami a je přesně definovaný. To znamená, že škola začíná vždycky v osm a obchody zavírají v šest. A ráno musíme vstávat ve čtvrt, protože vlak odjíždí přesně v sedm. I když se nám vstávat nechce. Musíme. Chronos je čas mechanický. Je pevně určený. Daný. Naproti tomu kairos je čas zrání. Věci pomalu a postupně zrají a pak se v určitý čas stanou. Třeba jednotlivá roční období jsou krásným projevem času kairos. Šeříky nerozkvétají, protože je 9. května. Je jim jedno, kterého je. Kvetou, protože přišel správný čas. Čas zrání plyne přirozeně. Naše malá přece začne chodit, až nastane správný čas.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297261
Chronos odpovídá spíše mužskému principu. Kairos spíše ženskému. Ideální je umět oba časy skombinovat: když se to řídí a zároveň to zraje. Takže jde o to objevit v sobě svého muže a ženu. A spojit je. Spousta lidí ale žije hlavně v chronu, v časech, které jim někdo určil. A to je zlé: řídí se vnějšími hodinami, honí termíny a uzávěrky. Během dne lítají jak šílení, protože za chvilku už přece budou tři nebo sedm, nebo dokonce už čtvrt na deset, proboha! A chtěli by v tom zrát. O kairu nemají ani tucha. Každý den brzo ráno vstávají, aby zvládli další nabitý den. Rychle, rychle! Spěcháme! Už to bude? Už to je? Pohled na hodinky na ruce jako poháněcí bič. Až časem přestaneme to každodenní bláznění vnímat. v chronu se ale blbě zraje, nemáme na to čas Na druhé straně se můžu postavit před jabloň, stát tam bůhvíjak dlouho a stejně neuvidím, jak se strom připravuje na léto. A klidně můžu zkoušet to svoje rychle, rychle, spěcháme, už to je? Ne, není. Na přírodu s chronem nechoďte. Lidé jsou spíš jabloně
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297261
než hodinky na ruce. Potřebujeme, aby věci v nás uzrály. Abychom jim dali čas. Až mi v závěru života na dveře zaťuká CHRONOS mých osmdesátých narozenin, aby ze mě byl zralý muž: vlídný a laskavý děda. Ne zahořklý dědek. Nebo osina v zadnici. Aby mých osmdesát roků nebylo jenom číslo. Abych se uměl ohlédnout a měl co rekapitulovat. kairos totiž nevidím, ale spíše cítím Jedna krásná věc: strážkyně času v rodině je žena. To právě ona drží v rukou její koloběh a její rytmus. Je u našeho životního času vlastně hned od začátku: protože rodí děti a taky je budí, krmí a uspává. Snaží se kombinovat naše časy povinností a časy zrání, má nás všechny „pod křídlem“. Proto je ráda, když ví, co se bude dělat, jak dlouho to bude trvat a kdy to skončí. Má ráda, když má každý den svůj plán. Ten jí pomůže, aby měla ještě více jasno: co bude pak? A pak? Umí dost dobře předvídat, co se stane, ještě dřív, než se to stane. Má to v krvi. žena je prostě doma strážkyně času
101
Ukázka elektronické knihy