Druhá Nadace (Ukázka, strana 99)

Asimov-Druhá Nadace - zlom

31.10.1956 16:27

Stránka 97

psychologick˘ch poznatkÛ z jedince na skupinu se matematické metody zavedly i v sociologii.

Z vût‰ích skupin – miliard lidí na obydlen˘ch planetách, biliónÛ v obydlen˘ch sektorech a víc neÏ triliónu v celé galaxii – se staly gigantické síly, které bylo moÏné statisticky zpracovat, a takto se Harimu Seldonovi projasnila budoucnost, vyjevila se mu její nevyhnutelnost a on mohl vypracovat svÛj Plán.

Díky témuÏ základnímu pokroku duchovní vûdy, kter˘ umoÏnil rozvoj Seldonova plánu, teì První mluvãí nemusel oslovit Studenta slovy.

KaÏdá, byÈ sebemen‰í reakce na stimul v úplnosti svûdãila o v‰ech nicotn˘ch zmûnách, o v‰ech letm˘ch proudech probíhajících v mysli druhého ãlovûka. První mluvãí na rozdíl od Mezka nedokázal instinktivnû vycítit, jaké emoce h˘bou Studentovou myslí, ale Mezek byl taky mutant nadan˘ schopnostmi, jeÏ by normální ãlovûk, ba ani z Druhé Nadace, nedokázal plnû pochopit. Ne, První mluvãí dokázal tyto emoce díky intenzivnímu v˘cviku vydedukovat.

Vzhledem k tomu, Ïe uÏ z podstaty vûci není moÏné ve spoleãnosti zaloÏené na fieãi plnû reprodukovat metodu komunikace pfiíslu‰níkÛ Druhé Nadace, budeme muset tuto skuteãnost nadále ignorovat. První mluvãí tu bude vykreslen, jako kdyby normálnû mluvil, a jakkoli nebude pfieklad místy zcela pfiesn˘, je pfiinejmen‰ím ten nejlep‰í, jak˘ bylo moÏné za dan˘ch podmínek pofiídit.

Budeme tedy pfiedstírat, Ïe První mluvãí opravdu fiekl: „Nejdfiív vám musím vysvûtlit, proã jste tady,“ místo aby se zrovna takhle usmál a zvedl prst pfiesnû tímto zpÛsobem. „Vût‰inu svého Ïivota jste vûnoval usilovnému a kvalitnímu studiu duchovní vûdy. Vstfiebal jste v‰e, co vám va‰i uãitelé mohli pfiedat. Pfii‰el ãas, abyste se vy a pár va‰ich kolegÛ zaãali uãit na Mluvãí.“ Nervozita na protûj‰í stranû stolu. „Ne – musíte to vzít klidnû. Doufal jste, Ïe vás shledáme zpÛsobil˘m. Bál jste se, Ïe tomu tak nebude. Ale jak nadûje, tak strach jsou slabiny. Vûdûl jste, Ïe dostojíte na‰im nárokÛm, ale váháte to pfiiznat, protoÏe pak byste mohl vypadat pfiehnanû sebejist˘, a tudíÏ nezpÛsobil˘. Nesmysl! âlovûk, kter˘ si není vûdom své moudrosti, je ze v‰ech hlupákÛ ten nejbeznadûjnûj‰í. K va‰í kvalifikaci patfií i to, Ïe jste vûdûl, Ïe na‰ím sítem projdete.“ – 97 –

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296755

Asimov-Druhá Nadace - zlom

31.10.1956 16:27

Stránka 98

Uvolnûní na protûj‰í stranû stolu. „Pfiesnû tak. Teì se cítíte lépe a nehlídáte se. DokáÏete se lépe soustfiedit a lépe chápat. Pamatujte, Ïe pro vy‰‰í efektivitu není nutné obklopit mysl pevnou, neprostupnou bariérou, která inteligentní sondû vydá bezmála tolik informací jako mysl zcela obnaÏená. Spí‰ by si ãlovûk mûl tfiíbit nevinnost, nenechat své já zbytnût, nemít co skr˘vat. Moje mysl je vám otevfiená. AÈ to platí i opaãnû.“ Pak pokraãoval: „Není lehké b˘t Mluvãí. Ono ani není lehké b˘t psychohistorik; a ani ten nejlep‰í psychohistorik nemusí mít pfiedpoklady stát se Mluvãím. V tom je rozdíl. NejenÏe si Mluvãí musí b˘t vûdom matematick˘ch sloÏitostí Seldonova plánu, on se s ním a jeho cíli musí ztotoÏnit. Musí Plán milovat, musí jím d˘chat. Víc neÏ to, musí mu pfiipadat jako jeho pfiítel z masa a kostí.

Víte, co je tohle?“ Ruka Prvního mluvãího se teì lehce vzná‰ela nad ãernou záfiící kostkou uprostfied stolu, která byla jinak dost nev˘razná. „Ne, nevím, Mluvãí.“ „Sly‰el jste nûkdy o Hlavním radiantu?“ „Tohle?“ – ÚÏas. „Vy jste ãekal nûco vzne‰enûj‰ího, z ãeho by ‰la vût‰í hrÛza? Nu, to je pfiirozené. Vyrobili ho v dobách ¤í‰e, kdyÏ je‰tû byl Seldon naÏivu. Takfika ãtyfii sta let zcela vyhovoval na‰im potfiebám, nikdy ho nebylo tfieba opravit ãi sefiídit. Na‰tûstí, protoÏe nikdo z Druhé Nadace by to po technické stránce nezvládl.“ Jemnû se usmál. „Lidé z První Nadace by ho dokázali okopírovat, jenÏe se o nûm samozfiejmû nesmûjí dozvûdût.“ Zmáãkl páãku po stranû stolu a v místnosti se udûlala tma. Ale jen na okamÏik, protoÏe dvû dlouhé zdi místnosti se postupnû rozsvítily. Nejdfiív se rozzáfiily ostr˘m, perlovû bíl˘m svûtlem, pak se tu a tam objevily sotva patrné stopy po tmavé barvû a nakonec elegantnû vypsané ãerné rovnice, jimiÏ se obãas proplétala ãervená linka jako bystfiina ãern˘m lesem. „Pojìte, chlapãe, stoupnûte si tady pfied zeì. Nebudete vrhat stín. To svûtlo neproudí z Radiantu obyãejn˘m zpÛsobem. Popravdû fieãeno nemám tu‰ení, jak se tohoto úãinku dosahuje, ale nebudete vrhat stín. To vím.“

– 98 –

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296755

Asimov-Druhá Nadace - zlom

31.10.1956 16:27

Stránka 99

Stáli spolu ve svûtle. KaÏdá stûna byla deset metrÛ dlouhá a více neÏ tfii metry vysoká. Písmo bylo malé a pokr˘valo kaÏd˘ ãtvereãní centimetr. „Tohle není cel˘ Plán,“ prohlásil První mluvãí. „Abychom ho dostali na zeì, bylo by nutné zmen‰it jednotlivé rovnice na mikroskopickou velikost – to ale není tfieba. Teì máte pfied sebou hlavní ãást plánu. O tom jste se uãil, ne?“ „Ano, uãil, Mluvãí.“ „Poznáváte nûjakou ãást?“ Del‰í ticho. Student ukázal prstem a v tom okamÏiku se fiádka rovnic posunula dolÛ, dokud jedna série funkcí, na kterou myslel – ãlovûk by pfiedpokládal, Ïe jedno rychlé v‰eobecné gesto nebude ani zdaleka tak pfiesné – neskonãila v úrovni oãí.

První mluvãí se ti‰e zasmál. „Zjistíte, Ïe se Hlavní radiant dokáÏe naladit na va‰e my‰lenky. A nebude to nejspí‰ poslední pfiekvapení, které vám tenhle mal˘ pfiístroj pfiipraví. Co jste chtûl fiíct o té rovnici, kterou jste si vybral?“ „Je to...“ zaváhal Student, „je to rigelsk˘ integrál popisující planetární rozloÏení pfiedsudkÛ. Vypl˘vá z nûj, Ïe na planetû fungují dvû hlavní ekonomické tfiídy, nebo moÏná v celém sektoru. A emocionální vzorec je nestabilní.“ „A z toho podle vás plyne co?“ „Popisuje mezní napûtí, protoÏe tady –“ ukázal a rovnice se znovu stoãily, „máme konvergující fiady.“ „Dobfie,“ fiekl První mluvãí. „A teì mi povûzte – co si o tom v‰em myslíte? Hotové umûlecké dílo, ne?“ „Rozhodnû!“ „·patnû! Není.“ To fiekl ostfie. „To je první lekce, kterou si musíte vymazat z hlavy. SeldonÛv plán není ani hotov˘, ani správn˘. Kdepak, je to jen to nejlep‰í, ãeho bylo tehdy moÏno dosáhnout. Tyto rovnice lidé dÛkladnû studovali pfies deset generací, pracovali na nich, rozebírali je do posledního desetinného ãísla a zase je skládali k sobû. Udûlali víc neÏ to. Sledovali, jak uplynulo bezmála ãtyfii sta let, ovûfiovali pfiedpovûdi a rovnice oproti realitû a uãili se z toho.

Nauãili se toho víc, neÏ Seldon kdy vûdûl, a kdybychom s akumulovan˘mi vûdomostmi nûkolika staletí mohli zopakovat Seldonovu práci, vedli bychom si lépe. Je vám to naprosto jasné?“ – 99 –

Ukázka elektronické knihy