Zákon Azylu
„Česky se to, co potřebujeme, jmenuje diefenbachie pestrá a je to celkem běžná pokojová rostlina. Nic, co by Azyl nemohl během chvíle sehnat.“ „Acostovy formule se naučíme za chvíli. S tímhle bychom na milého supaye mohli vletět ještě dneska ráno,“ konstatoval Benedikt. „Nedat mu šanci zaútočit někde na někoho znova.“ „Krom toho,“ dodal Liem, „denní světlo jim nedělá dobře. Jsou to bytosti nikdy nekončící noci, temnoty hluboko pod zemí. Ne, že by se rozpadli v prach, ale slunce je oslabuje.“ Teodor rozbalil mapu a nechal si od Gabriela doplnit, co říkal zahradník. „Z toho nám vychází, že doupě má nejspíš někde na Uhelném trhu,“ shrnul výsledek. Yissl stála celou dobu opodál a neříkala nic. Dívala se tiše na obzor, který začínal světlat. „Dobrá,“ pravil duch uvážlivě, „ale pokud tam chcete vyrazit hned, tak to máte bez nehmotného průzkumníka. Do necelé hodiny vyjde slunce a já až do večera zmizím, vážení. Takže si to dobře rozmyslete.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296493