7 klíčů (Ukázka, strana 99)

Rebecka sleduje, jak ho dcera obejme kolem krku a s úlevou vydechne: „Tati.“ Rebecka má v krku knedlík. Chce jít k nim a obejmout je. Ale chlad vyzařující z Willeho jí v tom zabrání.

Už teď jí chybí. Děti. Wille.

Sedm dní, tak dlouho musí vydržet, než se s nimi bude moct zase vidět.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296428

Paddington, Londýn Moggie dál zírá na zavřené dveře jako uhranutý.

Nedokáže myslet. V prvním hnutí se chce posadit a zařvat, že do pokoje nakoukla Ulrika. Ale Elisabetina hlava na jeho rameni ho zastaví a vyvede Moggieho z rovnováhy. Stydí se. Má strach.

Zůstane zírat do prázdna s pootevřenou pusou.

Mozek na tenhle problém nestačí. Je na konci sil.

Opotřebovaný. Hlavou mu víří myšlenky.

Teď už je Ulrika beztak pryč. Promeškal šanci.

Moggie se snaží působit přítomně, i když mu mozek jede na plné obrátky. Odpovídá dětem na otázky, aniž si je jistý, na co se ptaly. Sarah se na něj dívá s obavami. „Jak ti vlastně je?“ Moggie se zamyslí a řekne podle pravdy: „Well. Jsem hrozně, hrozně unavený.“ „Tak to bychom tě měli nechat odpočinout.“ Moggie vezme Sarah za ruku. Jen pomyšlení na to, že by s dětmi měla jet k nim domů, mu nažene hrůzu. Myslí na fotky, Ulriku, stříkačku. Už to u nich prohledala policie? „Neber děti k nám do bytu. Není to tam bezpečné.“

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296428

„Chápu, že si to myslíš, ale je to málo pravděpodobné, že se nám něco stane, ne? Oni už si přece vzali, co chtěli.“ „For goodness‘ sake, oni ale mají všechny moje klíče i od domu a bytu. Nemohli byste někam jinam? Prosím, kvůli dětem.“ Sarah se na Moggieho dívá soucitně. Je na ní vidět, že chápe hrůzu, kterou prožil, a sdílí jeho nervozitu. Moggie se stydí za všechny ty svoje lži, ale prostě potřebuje víc času, než jí všechno řekne, nejdřív chce vědět, o co Ulrice jde. Jak mohl být tak hloupý, že vystavil svou rodinu nebezpečí? To kvůli němu jsou teď na tom takhle.

Doprdele.

Sarah ho láskyplně pohladí po tváři: „Tak jo, zeptám se sestry, jestli bychom pár dní nemohli být u ní.“ „Výborně!“ Moggie všechny ještě jednou obejme. Děti jsou nadšené a šťastné. Míří za dalším dobrodružstvím.

Sarah je láká na McDonalda. Vypadá unaveně, všimne si Moggie.

Až bude po všem, všechno jí to vynahradím.

Jestli k tomu budu mít příležitost.

Jestli se nedozví pravdu o Ulrice.

Dvě minuty po odchodu rodiny pípne Moggiemu v mailu nová zpráva. Je na ní fotografie Sarah s dětmi cestou z nemocnice a krátký text. Ulrika chce nákres bezpečnostní haly ve Washingtonu. Nemusí psát, co se stane jinak. Moggie vidí několik jiných možností, ale všechny by zničily to, co je mu v životě nejdražší. S policií mluvit nemůže, to by Ulrika zaútočila rovnou. Moggie je v pasti, bezmocný. Pak pomyslí na internet, na svět a jak už nic nebude jako dřív, pokud se kořenová zóna dostane do špatných rukou. Na slib, který složil, když mu dali klíč k internetu na zodpovědnost.

Upřeně zírá na fotku svých nejdražších.

100 Ukázka elektronické knihy