KAPITOLA 25
T
rvalo téměř čtyři hodiny, než se jim spis Belindy Roseové dostal do ruky. Josie považovala za zázrak, že ho malé policejní oddě-
lení v Bellewoodu ještě mělo. Jejich šéf byl natolik laskavý, že Josii, Noahovi a Gretchen dovolil, aby prohledali jejich zaprášenou místnost v zadní části budovy, kde skladovali staré uzavřené případy. Nezdálo se, že by někdy něco vyhodili. „Člověk prostě musí takové maloměstské oddělení přímo milovat,“ poznamenal Noah, když z regálů vytahoval jednu krabici za druhou, aby je Josie a Gretchen mohly prohledat. Josie pomalu začínala ztrácet naději, že spis najdou, když ho konečně objevila. Inkoust na zažloutlém štítku spisu byl tak vybledlý, že ho Josie skoro nedokázala přečíst, ale stálo to tam: Belinda Roseová. Podepsali požadovaný formulář a pak se spisem zamířili na vlastní policejní stanici. Gretchen v důsledku hodin strávených vířením prachu celou dobu kýchala a Josie pálily oči jako čert. Většinu cesty zpět do Dentonu měli v Josiině Fordu Escape všechna okénka stažená a dovolili tak chladnému březnovému vzduchu, aby na chvíli odvál minulost. – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296426