odpoledne, a Lenore využila příležitosti a stáhla se do klidu knihovny. Asyřané však ztratili na přitažlivosti. Lenore právě uvažovala, jak je možné, že ji najednou přestalo bavit téma, které jí ještě před týdnem připadalo fascinující, když se ve dveřích objevila Amelia. Sestřenice působila zadumaně. S nepřítomným úsměvem přešla k oknu a usedla se zašustěním šatů na sedátko vedle Lenořina psacího stolu. Lenora si k ní natočila židli a v tichosti se na ni zadívala. Amelia si procítěně povzdechla. „Mám velký problém, Lenore,“ přiznala a nakrčila znepokojeně čelo. „Nedokázala bys mi poradit, jak na sebe upoutat pozornost džentlmena?“ Lenore vylétlo obočí. „Upoutat džentlmena? Myslela jsem, že zápasíš s naprosto opačným problémem. že chceš džentlmeny odpudit.“ „Přesně tak,“ potvrdila Amelia. „S odháněním mám spoustu zkušeností. Právě proto mi možná připadá těžké dosáhnout opačného účinku.“ „Ale… proč?“ Amelia upadla na okamžik do rozpaků, ale pak odhodlaně prohlásila: „Kvůli panu Marshallovi. Zjistila jsem, že není vůbec… lovec. Nechová se ani trochu predátorsky. Ach, Lenore!“ Amelia se otočila k sestřenici a sevřela ruce, hnědé oči rozzářené radostí. „Ani si nedokážeš představit, jak moc je příjemné, že se chová, jako by mu opravdu záleželo na tom, co si přeju. Cítím se s ním v naprostém bezpečí. Frederick na mě nevyvíjí nejmenší nátlak.“ Lenore vykulila oči. „Frederick?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296264
Issuu converts static files into: and more. Sign up and create your flipbook.