tedy sehnal matraci, která ve dne mizela pod postelí a večer se vytahovala připravená na spaní. Sestře jsem nechala pohodlnější podušky. Angelina se snažila namítat, že je nejmladší, a měla by se tedy obětovat, ale já jsem věděla, že takhle je to správně. Třebaže byla mladší než já, měla měkké tělo a plné křivky. Naproti tomu já jsem byla stále velice hubená a měla jsem porcelánovou pokožku a dlouhý krk, jediný dar, který jsem zdědila po mámě. Angelina byla máminou přesnou kopií, neměla jen stejné zasněné maur ské vzezření, ale i její způsoby. Měla její sílu, opovrhovala naším světem stejnou měrou jako ona. Když na to pomyslím, nemohu opomenout, že tehdy už máminu vášeň proměnily prožité strasti v jakýsi vyschlý, temný životní pocit, který už neměl nic společné ho s vitalitou prýštící z Angelininých očí. Ona byla vším, čím kdysi bývala máma a co v ní neustálé utajované trápení úplně uhasilo. „Jaký ti připadal čarodějčin synovec?“ Angelina o něm začala mluvit jako první. Pozorovala jsem ji, jak leží na posteli, která dříve patřila nám oběma. Ruce za hlavou, pohled upřený do stropu. Mluvila šeptem, aby nás rodiče neslyšeli. „Nevím. Zdál se milý.“ „Milý je určitě. Ale jak se ti líbil? Je hezký, viď?“ „Hezký? Nevšimla jsem si,“ zalhala jsem. Ve skutečnosti jsem si jemnou křivku jeho téměř ženských úst i jeho dlouhatánské řasy, díky nimž měl tak hluboký pohled, dobře pamatovala, ale neměla jsem odvahu to před kýmkoli vyslovit. „Škoda, že umírá hlady,“ okomentovala to Angelina. Její poznatek se mi nelíbil. Byla jsem přesvědčená, že hodnota člověka se počítá jinou měnou než penězi. Chudoba nás všechny spojovala a baronova krása, která mě jako malou okouzlovala, mi jako mladé ženě připadala jen jako past. „Nechceš si dneska lehnout sem ke mně?“ zeptala se mě a po dívala se na mě svýma velkýma temnýma očima. 106 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296263
Issuu converts static files into: and more. Sign up and create your flipbook.