Víno a čáry
na jeho chutě a touhy. Podobné touhy ho však přemáhaly jen tehdy, když na někoho myslel. Když se do něj začínal zamilovávat. Někoho obyčejného, dobrého, spolehlivého, ale plného nečekané umíněnosti. Elena začala přecházet ulici směrem k cukrárně, protože její hlava měla vlastní vůli, když vtom se kolem ní prohnal vůz tažený koněm. To chvilkové vyrušení jí umožnilo osvobodit se z účinků kouzla a z cukrárny zase rychle vycouvala. Zakryla si nos i ústa pláštěm a vyběhla po ulici do nejbližšího útočiště. Zavřela za sebou dveře pošty a byla vděčná za všední vůni naleštěného dřeva a papíru. Když se jí pročistila hlava, rozhodla se, že se vyptá pošťáka. Možná se tu Jean-Paul stavil pro poštu, a možná se dokonce zmínil, kam má namířeno pak. Ve frontě stály dvě ženy, které si přišly vyzvednout dopisy, proto při čekání četla oznámení na zdi. Překvapilo ji, že mezi nimi bylo několik letáků o ztracených domácích mazlíčcích. „Už se zase jedna objevila,“ prohlásil pošťák, když zbylé dvě ženy odešly. Obrátila se a dál si polovinu obličeje zakrývala pláštěm. „Další?“ „Myslím jako mrtvola. Tentokrát poblíž Lambertových?“ „A kdo zemřel?“ Muž zvedl hlavu od papírů a díval se na ni přes obroučky brýlí. Napřímil se, několikrát zamrkal a pak si vše uvědomil. „Aha, vy nejste zdejší.“ Sundal si brýle a rozmáchl se k oznámením na zdi. „Ta mrtvá zvířata. Kočky, psi, králíci, někdy i liška. Někdo je úplně odkrví. A lidi jsou celí pryč z toho, že poslední dobou se to stává čím dál častěji. Začíná se říkat, že jsou to rituální zabití.“ Elena se vyděšeně podívala na oznámení na zdi s novým zájmem. Když si je četla, v jejích očích se objevil stín a probral jednu spí97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296030