zbytečně se netrapte. Žijte dál svůj život a já budu žít ten svůj, aspoň po nějaký čas. Až najdu to, co hledám, určitě se zase vrátím. Do té doby tu buďte beze mě šťastní a silní. Neztrácejte naději. Já se tu svoji vydal hledat. Takové a podobné věty se v dopise objevily. Když se to Peter dozvěděl, otevřel si svou vlastní mailovou schránku, zda tam není pošta i pro něj. Našel ji tam a po jejím přečtení zůstal rovněž naprosto zdrcený. Mrzí mě to. Chtěli jsme se brát, ale nevím, zda jsem na to opravdu připravený. Vztah nám funguje a máme se skutečně rádi. Mám ale strach, že potom by to tak už být nemuselo. Možná že jsem úplně nebyl pro tebe ten pravý a snad najdeš někoho lepšího, na koho se budeš moci víc spolehnout. Odpusť mi. Sbohem. David. Z těchto vět Peter pochopil, že jde o závažnou věc. Když totiž David začal používat ve své řeči spisovný jazyk, vždycky šlo o vážnou věc. Na to ho znal velice dobře. Ihned se proto vydal za jeho matkou, aby si společně promluvili a pokusili se přijít na příčinu jeho ukvapeného jednání. „S ničím se mi nesvěřil,“ namítla Rachel. „Netuším, co se mu honilo hlavou. Vždycky vypadal tak šťastně. Ty sis ničeho nevšiml?“ „Poslední dobou se choval trochu zvláštně, byl hodně uzavřený. Už dlouho jsme spolu ani neměli sex.“ „Tohle se mi nelíbí. Nevyhrožoval mu někdo něčím? Nemohl ho třeba někdo někam vylákat pod určitou hrozbou?“ „Myslíte, jako že ho… unesli?“ zeptal se Peter opatrně a pak dodal: „To si nemyslím. Kdyby to tak bylo, asi by napsal něco jiného, pokud vůbec. Tím bych se netrápil. „Stejně bychom ale měli informovat policii!“ řekla Rachel rázně. „Není to trochu ukvapené?“ „To snad nemůžeš myslet vážně!“ vyhrkla poněkud přísněji, než zamýšlela. Peter se trochu zarazil a opatrně pověděl: „Myslím, jestli bychom neměli počkat do zítřka. Třeba si to všechno rozmyslí a objeví se.“ „Takhle se chceš zachovat, když se jedná o tvého snoubence, Petere Sullivane?“ s vytřeštěnýma očima na něho vyjekla Davidova matka. „To bych od tebe nikdy nečekala. Vždyť může být v nebezpečí! A čekat až do rána? Už teď je pozdě! Ale jestli to nechceš řešit, pro mě za mě si tu zůstaň sedět. Ale já jdu zavolat
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296006