„Včera odjížděl trochu brzy, ne? Řekl vám důvod?“ „Že musí být v sedm v Ostravě.“ „Sdělil vám proč? A kde konkrétně že má být?“ „Neptala jsem se.“ „V květinářství v Ostravě ho nikdo neviděl, ani jinde. Mobil nebere. Máte představu, kde bychom ho našli?“ „To nemám, volám mu od doby, co ho sháněl váš kolega. Naháníte mi strach. Co po něm chcete?“ „Jak jsem řekl, chceme ho vyslechnout. Třeba se někde zdržel a zapomněl vám zavolat.“ „To se nestává. Volá, kdykoli má přijet později. A určitě by mi dal vědět, kdyby chtěl někde zůstat přes noc. Vůbec tomu nerozumím.“ Sarana to překvapilo. Fungují jako dokonalé manželství. „Vy přece spolu nebydlíte, ne? Aspoň jsem to tak pochopil. Nemohl přespat u sebe?“ „Myslíte si, že jsem ho tam nehledala?“ podívala se na něj jako na hlupáka. „Ne. Nebydlíme spolu. Už jsem Renkovi navrhovala, ať se nastěhuje ke mně, stejně tu má věci. Nebo že půjdeme s klukem bydlet do jeho domu.. Ale on to odmítá.“ „Proč?“ Tohle Roman chápal. Taky by nešel bydlet k žádné ženské, ani by si žádnou nenastěhoval k sobě do bytu. „S Robinem, tedy se synem, spolu moc nevycházejí. Prostě to nechce a já to respektuju.“ „Asi chce mít svou svobodu. Volnost, ne?“ Řekl to schválně trochu ironicky, aby probudil její žárlivost. Hezká černovláska zůstala v klidu. „Chápu, kam tím míříte, ale on mi nezahýbá. I když by mohl spát s každou druhou, na kterou se podívá. Má jenom mě. Věřím mu.“ Chacha, pomyslel si v duchu Saran. „Můžete se mi v duchu smát,“ četla mu myšlenky, „ale je to tak.“ „Gratuluji, věrnost je vzácná. Teď mi prosím napište seznam míst, kde by se mohl vyskytovat, a přátel či známých, které by mohl navštívit. I s kontakty, pokud možno.“ Pojal žádost jako rozkaz a Šiškova přítelkyně to taky tak pochopila. Měl ještě jednu prosbu. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295789