Jak metla lidstva zametla s Josefem
li, že dají vědět. Ale nedali. Rychle mi došly peníze a neměl jsem na nájem. Vykopli mě a nakonec jsem skončil na ulici. Jenže ani mezi bezdomovce jsem moc nezapadl. Když několikrát odmítneš pozvá ní na krabicový víno nebo okenu a na otázku, jestli nemáš nějakej chlast, pořád odpovídáš stejně, začnou být lidi podezřívaví. Rychle se o mně rozšířila zlá pomluva, že mám někde ulitej chlast a že si někde tajně sám chlastám a nechci se dělit. Dneska mi už žádnej bezdomo vec ani vajgl nepodá a tuhle lavičku mi už dvakrát zapálili.“ „Tak to je fakt síla,“ vydechl jsem. „No jó, alkohol je svině. Může ti zničit celej život, kamaráde. Hele, nebyl by nějakej kov na kofolu?“ Neměl jsem drobné a ten autobus pořád nejel, a tak jsem šel ra ději pryč. Nemusíte mi to věřit, ale ten příběh mě fakt dost vzal. Mu sel jsem si prostě jít dát někam panáka.
/98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295709