CATHY WILLIAMSOVÁ
a to nepůjde, když tam zůstaneš stát jako nějaký major nad bažanty.“ Violet se přemístila ke křeslu a napjatě se posadila naproti Mattovi. „Ty jsi o tuhle situaci neměl zájem.“ Cítila, jak se přes ni převalila vlna nevolnosti. Ranní nevolnost, ale ty její trvaly skoro celý den a vypořádat se s nimi byla každodenní výzva. „Máš pravdu, neměl. Ale stalo se. Fait accompli, abych tak řekl, takže co si myslíš, že bychom měli udělat? Už vím. Ty mi řekni, jak by to podle tebe mělo pokračovat, a uvidíme, jestli se tvoje představa shoduje s mou.“ „Tohle není hra, Matte.“ „Věř mi, že jsem smrtelně vážný. Takže? Přišla jsi za mnou hnána smyslem pro povinnost, takže jsi asi tušila, co se stane, až na mě tu bombu hodíš.“ Violet spolkla výbušnou odpověď, protože každé jeho slovo jí šlo na nervy. Jenže křikem se nic nevyřeší, a proto se zhluboka nadechla a zachovala klidný hlas. „Asi jsem čekala, že se ti uleví, že se do toho nemusíš zapojovat… pokud je to správné slovo. Přirozeně, kdyby ses chtěl, řekněme, podílet finančně, tak to by bylo na tobě, ale není to nutné, jelikož jsem poměrně majetná. Taky si nemyslím, že dítě zapadne do tvého životního stylu, ale samozřejmě bych vítala, kdyby ses rozhodl… nás občas navštívit. Myslela jsem, že diskuse by se mohla ubírat tímto směrem.“ Proč se na ni Matt dívá, jako by ho právě urazila? „Zajímavé… takže mi v podstatě říkáš, že z toho můžu vycouvat, a nabízíš mi pár možností, kdybych vás náhodou úplně opustit nechtěl, a já ti za to mám poděkovat a vyprovodit tě ke dveřím, abych si to mohl příštích pár týdnů promýšlet?“ „Ne, ovšemže ne.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295668