i v o l i s s a L Na
mi nikdá buhvíjak nezáleželo a jeho smrt mi ani nepříde líto. Je možný, že ho zastřelili vomylem, je možný, že schválně, teď už je zbytečný nad tim špekulírovat. Lassila k nám přišel z Helsinek a my samosebou víme, co sou Helsinčani zač; dyž si tamle v bufiku dával kafe, tak ho nesrkal z talířku jako my, von i v tomle musil ze sebe dělat něco víc nóbl. U nás pijem kafe černý, ale von si ho ředil smetanou jak ňáká žencká. Pravýho konstábla by z něj člověk nevytesal ani sekyrou. Jednou sem s nim byl, dyž šlo do tuhýho. Ve městě dvě holčiny přepadly banku a my vyrazili za nima, skoro jak v ňákym americkym filmu. Já sem hezky v klidu kučíroval a Lassila měl pálit, ale nic z toho nebylo. Dyž sem mu řek, ať tu jednu holku střelí přímo do hlavy, tak von pokropil akorát pitomý vrány ve škarpě. Ty lupičky proklouzly do Švécka a tam zmizely, vod tý doby je nikdo neviděl. Na rovinu řikám, že to byla Lassilova vina, já si samosebou s tim autem poradil. Dyž sem se na něj vobořil, proč mě sakra neposlech, tak von na to, že se lidi nesmějí zabíjet. Takle hluboko von uvažoval.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294838