A potkej ženu… (Ukázka, strana 99)

VE VLAKU Jel jsem z chaty nabitým vlakem a poslouchal tam ty debaty o všelijakém.

Až v Libni se trochu uvolnilo a tak vše zprůchodnilo, mohl jsem se proto posadit a volné místo obsadit.

Naproti mně ne přímo, ale trochu mimo, z úhlu se na mě dívá poměrně pěkná diva, sice to nebylo nijak světový ale zase lepší než průměrný.

Co znamená její pohled snad že jí zajímá můj vzhled, věnovala mi dost velkou pozornost, snažil jsem se proto odstranit topornost.

Vedle ní seděl nějaký pán, s ním si občas vyměnila pár slov, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294778

oči jsem měl dokořán, a připravoval se na lov. Říkal jsem si, to ale může být blbý, to bude asi otec její, to ji nebudu moci oslovit a tak úspěch oslavit.

Když jsme zastavili, tak se rozloučili, sebrala tašku, okolo mě šla a ještě pohled na mě vrhla.

Teď jsem měl rychle vstát a na odchod se dát, nepatrnou chvilku jsem zaváhal a na místě zůstal.

Nevím proč, říkal jsem si vykroč.

Snad jsem byl překvapen, že jde tak kvapen, že se s oním mužem rozloučila a že úsměv vyloudila.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294778

Nechtěl jsem hned za ní utíkat a snad si i naříkat, taky jsem byl z chaty neoholený a vůbec neupravený i módně neoblečený.

To všechno se nějak promítlo do pomalejší reakce že jsem hned nešel do akce.

Trochu mě taky namíchlo že mezi nás se dost lidí vklínilo, nechtěl jsem je odstrkávat a na ně se mačkat.

A tak mi dívka zmizela jako by byla gazela a já tak byl potrestán a zcela zdeptán.

Jo dříve to bejvalo snadnější, jízda vlakem romantičtější, z komínů lokomotiv se kouřilo nepřeberné množství jisker lítalo, za oknem příroda, byla to zkrátka pohoda.

100 Ukázka elektronické knihy