konkrétní geny a proteiny, jež jsou do tohoto procesu zapojené. Problém vyřešili tak, že na své bakterie pohlíželi prizmatem informace, díky čemuž nemuseli znát všechny specifické chemikálie a složky stojící za buněčným procesem, který studovali. Místo toho využili přístup založený na genetice: na mutování genů zapojených do procesu a zacházení s geny jako s abstraktními informačními komponentami, jež regulují genovou expresi. Jacob napsal knihu The Logic of Life (Logika života) a Monod svazek Chance and Necessity (Náhoda a nutnost). [Český překlad vyšel ve stejnojmenném sborníku, který uspořádal Anton Markoš.] Oba pojednávají o podobných otázkách, jimiž se zabývám i já, a oba mě značně ovlivnili. S Monodem jsem se nikdy nepotkal, ale s Jacobem jsem se sešel mnohokrát. Naposledy jsem ho viděl, když mě v Paříži pozval na oběd. Chtěl hovořit o svém životě a diskutovat o různých otázkách, například definici života, filozofických dopadech evoluce či odlišnosti zásluh francouzských a anglosaských vědců o dějiny biologie. Kvůli starým válečným zraněním sebou neustále vrtěl a působil jako archetyp francouzského intelektuála: neuvěřitelně sečtělý, rozvážný, učený a politicky uvědomělý. Bylo to úžasné a nezapomenutelné setkání. Jacob a Monod působili v době, kdy se rodilo povědomí o tom, jak informace proudí od sekvence genu k proteinu a pak k buněčné funkci a jak tento tok probíhá. Přístup zaměřený na informaci ovlivňoval moje uvažování. Když jsem zahájil svou badatelskou kariéru, chtěl jsem vědět, jak buňka interpretuje vlastní stav a jak organizuje své vnitřní chemické pochody a řídí buněčný 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294751