98
T. L. Swanová
Tristan mi volal, že mě nemůže vyzvednout, protože se mu protáhlo jednání. Sejdeme se v hotelu. Při té vzpomínce se usměju. Volal totiž právě, když jsem seděla s jeho skalními obdivovatelkami, které přitom neměly nejmenší ponětí, že jsme se dali dohromady. Je to, jako bychom dělali něco zakázaného. A to se mi vůbec nepodobá. Kabelku na klíně svírám tak silně, až mi bělají klouby prstů. Snažím se uklidnit, ale dech se mi chvěje. Tohle je ta nejbláznivější a nejspontánnější věc, kterou jsem kdy provedla. O půl hodiny později zastavujeme před hotelem a já vykouknu z okýnka na jeho název: Four Seasons Hotel George V Ježíši, to bude snobárna. „A jsme tady,“ usměje se na mě řidič. Vyndávám z kabelky peněženku. „Ne, ne, o to už je postaráno,“ ujišťuje mě a vystupuje. Z kufru vytáhne moje zavazadlo a odváží ho k hotelové službě, které mě představuje: „Paní Andersonová.“ Muž v bílé uniformě se usměje a přikývne. „Tudy, paní Andersonová,“ pokyne mi rukou. „Merci,“ zavolám ještě na řidiče, který se vrací k autu. „Au revoir,“ loučí se. Můj nový společník mě vede k recepci a já se cestou rozhlížím. Všechno kolem je z leštěného béžového mramoru a stěny zdobí velká, exoticky vyhlížející plátna mistrů. Všude, a to nepřeháním, jsou rozmístěné vysoké vázy s růžovými květy. Vypadá to tady jako na opulentní svatbě. „Jak vám mohu pomoci?“ ptá se mě paní v recepci. „Přišla jsem za panem Tristanem Milesem,“ oznamuju jí a pevně před sebou svírám kabelku. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294589
Na druhý pokus
99
Něco zadává do počítače. „Vaše jméno, prosím?“ „Claire Andersonová.“ „Ovšem,“ potvrzuje. „Očekává vás. Máte u sebe nějaký doklad, prosím?“ Podávám jí svůj řidičský průkaz a ona zadává jeho číslo do počítače. Potom mi předává klíč. „Jste ubytovaní v apartmá Eiffelova věž v sedmém patře,“ informuje mě. „Budete si přát doprovod?“ „Ne, děkuji,“ usměju se. „To zvládnu.“ Nastupuju do výtahu a jedu do sedmého. Zatraceně, tenhle hotel je luxus na entou. Dokonce i výtah je přepychový. Zhluboka vydechnu. Jsem nervózní. Podívám se do zrcadla, abych si upravila vlasy, a vtom se otevřou dveře. No to mě podrž. Drahý koberec, blyštivé lustry, nesmírná okázalost… a to jsem teprve v hale. Procházím chodbou až ke dveřím s číslem mého klíče. Mám zaklepat? Ne. Prostě vejdu. Protáhnu klíč čidlem a do očí mě praští vizuální bomba. Vnímám, jak se mi odkrvuje obličej. Je to obrovské a vůbec to nepřipomíná pokoj. Spíš bych to nazvala pompézním bytem. Dokonale vybavený nádherný prostor, kterému dominuje bílá a béžová barva, s francouzskými dveřmi vedoucími na terasu, ze které je výhled na Eiffelovu věž. Připadám si skoro jako ve filmu, možná ještě o něco líp. Tohle je prostě absurdní. Všude visí velká zrcadla v pozlacených rámech a hlavnímu prostoru dominuje obrovská bílá pohovka… Bílá? Jak se asi udržuje bílá pohovka? Nervózně se rozhlédnu. „Ahoj,“ zavolám opatrně. Z terasy zaslechnu hovor, a tak odkládám kabelku a vydávám se k otevřeným dveřím, které lemují dlouhé bílé závěsy. „Nous devons obtenir une réponse à ce sujet puis-je avancer sur ce sujet cette semaine,“ slyším a vykouknu ven. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294589
100
T. L. Swanová
Spatřím Tristana, jak s někým telefonuje… a mluví francouzsky. Pane jo. Francouzština asi bude jedním z pěti jazyků, kterými údajně mluví. Vzhlédne, a když si mě všimne, věnuje mi dechberoucí úsměv. Pak zvedne ukazováček, aby mi naznačil hned to bude. Okamžitě se mi vybavuje naše první setkání. I tehdy vypadal stejně dokonale v drahém obleku s rukou v kapse kalhot a přitom telefonoval. Déjà vu. Sklopím pohled, protože si uvědomím, že se mi nelíbí, co dělá a čím se živí. Bože, Claire… co to děláš? Copak sis nemohla najít někoho jiného, s kým by ses dostala zpátky do hry? „Je dois conclure,“ řekne tomu, koho má na druhém konci linky. Usměje se a hravě na mě mrkne. „Chviličku,“ řekne neslyšně. Zakoulím očima a předstírám netrpělivost, což ve skutečnosti není pravda. Jeho francouzštinu bych dokázala poslouchat klidně celý den. „Tak dělej,“ pobídnu ho na oplátku. „Malade, je vais vous envoyer un message dans la matinée. Je vais avoir besoin du rapport d’ici lundi s’il vous plait,“ řekne hlubokým sexy hlasem. „Pospěš,“ popoháním ho znovu. Skousne si ret, aby se nezasmál, a rukou mi naznačuje, jak mě pleskne. „To by sis nedovolil,“ zašeptám. Prochází kolem mě dovnitř. „Oui, s’il vous plait,“ pokračuje. Znovu se objeví s kyblíkem ledu, lahví šampaňského a dvěma sklenkami. Podrží si telefon ramenem a přitom otvírá sekt a nalévá nám na přípitek. Nakloní se, zlehka mě políbí a podává mi skleničku. „Děkuju,“ řeknu bezhlesně. Znovu mě políbí, jako by si nemohl pomoct, a já zaslechnu ženu, se kterou komunikuje. Mluví francouzsky a drnčí jako kulomet. Ukázka elektronické knihy