XX
Jessica usedne k počítači a přehodí si nohu přes nohu. Jusuf si šel
zapálit, ale obrazovku nechal zapnutou. Inspektorka popadne myš a zvětší si tvář muže postávajícího před oknem. Vytáhne z kapsy telefon a monitor si vyfotí, i když výsledný snímek má k optimálnímu rozlišení daleko. Prohlíží si ho a doufá, že Jusufovi se podaří fotka z lepšího úhlu, aby bylo chlápkovi líp vidět do tváře – z větší blízkosti a ostřeji. Náhle chlapovu tvář na displeji telefonu nahradí Rasmusovo jméno. „Ahoj Rasse.“ „Ahoj. Tak už mám všechny údaje od operátora. K tomu číslu… Začíná na +81, takže jde o japonskou předvolbu a tarif, a v posledních dnech tam bylo hodně odchozích hovorů na číslo Lisy Jamamoto a taky příchozích telefonátů,“ sdělí Rasmusův hlas po telefonu. „A teď? Je ten mobil zapnutej?“ „Ne. Naposledy byl včera, poslední signál zaznamenali v Töölö v 15.10. Jen tři sta metrů od místa, kde Lisa bydlí.“ „Do háje,“ zanadává Jessica, popadne pero pohozené na stole a ukradne si list bílého papíru z tiskárny. „Kdy z toho čísla volal Lise a naopak?“ „Kromě času, co jsme měli vytipovanej od tebe, ještě ve stejnej den, to znamená v sobotu, v 17.15 a 17.56. Lisa ani jeden z těch hovorů nepřijala. Ale den předtím na to číslo sama volala v 9.30 a to 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294546
MA X SEECK
samý o den dřív v 8.12. Poslední… nebo teda první hovor, když to vezmeme chronologicky, z toho čísla přijala 20. listopadu v 17.12.“ „Dvacátýho… To je středa,“ zamumlá Jessica, poté co pohlédne do kalendáře visícího na stěně kanceláře. „Lisina spolubydlící uvedla, že japonsky hovořící muž byl u nich doma ve středu mezi pátou a šestou.“ „Hovor trval jen pět vteřin.“ „To dává smysl. V domě měli rozbitý zvonky, takže jí telefonoval, že stojí venku na ulici. Což potvrzuje, že je to ten stejnej chlápek jako na záznamu z nočního klubu.“ „Bezva,“ opáčí Rasmus. „Jinak jsem ještě zjistil, že to číslo je v Japonsku skrytý. Zrovna vyplňuju oficiální žádost do Tokia, a když to klapne, brzo se o majiteli dozvíme víc.“ „A co zprávy?“ „Z tohohle čísla nic. „Dobře. Vyžádej si od operátora mapu, kudy se pohyboval signál,“ zaúkoluje ho Jessica. „A rovnou mi ty podrobnosti k hovorům pošli.“ Už to chce položit, ale pak si ještě rychle přiloží mobil k uchu. „Jo a Rasse…“ „No?“ „Díky. Dobrá práce.“ Jessica skoro slyší, jak Rasmus rudne až za ušima. „To já ne. Spíš poděkuj Nině. Ona totiž…“ Jessica hovor ukončí. Kopne do koše pod stolem a telefon hodí na stůl. Tak daleko ještě nejsme. Dívá se na data a časy, které si zapsala na papír. Lisa se s Fantomem sešla ve středu. Pak mu volala ve čtvrtek a v pátek. V sobotu ji pro změnu naháněl Fantom, ale ona telefon nezvedla. Od sobotního večera se jí nepokusil zavolat ani jednou, takže určitě ví, že by mu to nezvedla. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294546
K R U TÁ H R A
Jessica odloží pero na stůl. Někdo zaklepe a ona zvedne oči k Sahibovi, který stojí na prahu se štůskem papírů v ruce. „Je tady ještě pár jmen, který Frankovi ani mně nic neříkaj,“ prohlásí a podá jí papíry s druhou rukou zaháknutou o kapsu tepláků. Až teď si na jeho ukazováčku všimne černého kroužku, zřejmě se jedná o poslední výkřik technologie v podobě chytrého prstenu opatřeného senzory. „Navrhuju, abyste si promluvili s Kexem nebo lidma z jeho labelu. Ti by měli logicky znát úplně každýho na seznamu hostů nebo aspoň tušit, o koho jde,“ poznamená, když se Jessica zadívá do papírů. Většina jmen je přeškrtnutá. „Dobře.“ Sklopí oči do klína, kde jí spočívá štos papírů, ale dál na sobě cítí hromotlukův pohled. Po chvíli mu ho sebejistě oplatí. „Máte na srdci ještě něco?“ zeptá se. „A vy?“ zabručí Sahib a zazubí se. „To vy jste přece chtěla, abych přišel.“ „Pohřešují se tu dva lidi. Tak se nedivte.“ „No dobře,“ zaševelí Sahib a mrkne na své kolosální hodinky. Jessica si pohledem přeměří jeho hladké tepláky a neposkvrněné bílé tenisky. Je svým způsobem stylově oblečený nebo přinejmenším působí velice ležérním dojmem. „Buďte na telefonu,“ vybídne ho. „Rozkaz.“ Sahib zabubnuje prsty o zárubeň a zmizí, odkud přišel. Vzápětí se ve dveřích zjeví Jusuf, jako by chtěl vyplnit vakuum, které tam po sobě vyhazovač zanechal. Vyčpělý cigaretový smrad nahradí čerstvý závan téhož. „Užs ho propustila?“ zeptá se Jusuf se založenýma rukama. „Máme tady dvanáct chlapů, který si budem muset proklepnout. Já si zajedu promluvit s panem raperem, možná i s lidma z jeho labelu.“ 99
Ukázka elektronické knihy