XX
Jessica usedne k počítači a přehodí si nohu přes nohu. Jusuf si šel
zapálit, ale obrazovku nechal zapnutou. Inspektorka popadne myš a zvětší si tvář muže postávajícího před oknem. Vytáhne z kapsy telefon a monitor si vyfotí, i když výsledný snímek má k optimálnímu rozlišení daleko. Prohlíží si ho a doufá, že Jusufovi se podaří fotka z lepšího úhlu, aby bylo chlápkovi líp vidět do tváře – z větší blízkosti a ostřeji. Náhle chlapovu tvář na displeji telefonu nahradí Rasmusovo jméno. „Ahoj Rasse.“ „Ahoj. Tak už mám všechny údaje od operátora. K tomu číslu… Začíná na +81, takže jde o japonskou předvolbu a tarif, a v posledních dnech tam bylo hodně odchozích hovorů na číslo Lisy Jamamoto a taky příchozích telefonátů,“ sdělí Rasmusův hlas po telefonu. „A teď? Je ten mobil zapnutej?“ „Ne. Naposledy byl včera, poslední signál zaznamenali v Töölö v 15.10. Jen tři sta metrů od místa, kde Lisa bydlí.“ „Do háje,“ zanadává Jessica, popadne pero pohozené na stole a ukradne si list bílého papíru z tiskárny. „Kdy z toho čísla volal Lise a naopak?“ „Kromě času, co jsme měli vytipovanej od tebe, ještě ve stejnej den, to znamená v sobotu, v 17.15 a 17.56. Lisa ani jeden z těch hovorů nepřijala. Ale den předtím na to číslo sama volala v 9.30 a to 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294546