1683 H ra o čas s použitím hrozeb a násilí nutit Vídeňáky, aby nerezignovali a bojovali. Ani v táboře před městem nepanoval klid a pořádek, jak bývalo u Osmanů zvykem. „Opilí vojáci“, včetně janičářů, vyráželi na soukromé výpravy do okolí, aby sebrali všechno, co předtím nevzali Tataři. Zvlášť se soustřeďovali na „světlovlasé dívky“. Janičáři se bouřili i proto, že podle pravidel neměli strávit před nějakou pevností déle než čtyřicet dnů, a nyní už to bylo o jedenáct víc. Snad nejvíce tím vyděsili Kara Mustafu, dopřávajícího si sirnaté koupele v lázních Baden. Okamžitě se vrátil do tábora. Janičářům poslal několik duchovních, aby pozvedli jejich upadající morálku. Navíc dal rozšířit zprávu, že Leopold I. zemřel. Protože do Kremže právě dorazilo jedenáct tisíc Sasů, které zdržely zásobovací problémy při průchodu Čechami, a také devět tisíc mužů Georga Friedricha knížete Waldecka pocházejících z Frank a Švábska, Karel Lotrinský na 3. září do zámku Juliusburg poblíž Stetteldorfu, ležícího asi sedm kilometrů od Tullnu, svolal válečnou radu. Všichni přítomní akceptovali jeho plán útoku přes Wiener Wald. Frankové a Sasové následně přešli v Kremsu na levý břeh Dunaje, aby se u Tullnu připojili k ostatním spojeneckým silám, chystajícím se provést totéž, jenže opačným směrem. Když lodě přivezly z Lince chleba na týden pro celou armádu, bylo možné vyrazit k Vídni. Přechod řeky sedmdesáti tisícům mužů křesťanské aliance zabral tři dny, od 5. do 7. září. Zdržela je silná bouře, která zvedla hladinu Dunaje. Karel Lotrinský a Jan Sobieski mezitím upřesnili, jak svá vojska zformují. Sasové, Bavoři a další „Němci“ vytvoří levé křídlo začínající u Dunaje. Střed bude patřit císařským. Poláci budou napravo, na čestném místě. Turci zatím pokračovali v útocích na baštu Burg, kterou měli den předtím na chvíli ve své moci. Obránci je opět kosili palbou. Občas došlo i na boj muže proti muži. Už 6. září se osmanským minérům podařilo odpálit další nálož. Tentokrát pod Löbelbastei.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294447