„Jsem tady jeden z nejbohatších rančerů,“ zamachroval a pak si dovolil něco, co neměl dělat. Jeho ruka se pokusila sundat klobouk z mé hlavy. „Ani to nezkoušej, mladej!“ pronáším a cítím, jak se ve mně pomalinku začíná vařit krev. V tu chvíli přinesla barmanka pivo. „Nechte toho, chlapi. Nebo si to jděte vyřídit ven!“ „Jo, pojď, dědku!“ vybízí mě Greg. „Jdi si sednout!“ ukázala rukou Ariela. Mladík se však chtěl zřejmě vytáhnout a tak do mě strčil. „Gregu! Do prdele!“ zařvala. Uvnitř to najednou ztichlo. Rozhodně mě překvapilo, jak se do něho opřela. To je fortelná ženská! „Sklapni!“ „Měl bys jí poslechnout, Gregu!“ přidávám se na její stranu. Pche! „Tak pojď ven!“ vybízí mě mladík. Jeho ruka vystřelila směrem ke dveřím. „Nechci na sebe přivolat poldy!“ snažím se ho odradit od bitky, ke které se schylovalo. „Ne?“ Vysmál se mi. Znovu mi chtěl sáhnout na klobouk. Už mi došla trpělivost. Jeho ruku jsem odrazil a druhou mu vzápětí udeřil políček. Uh! Uvnitř to znovu zahučelo. Greg se samozřejmě naštval a zaútočil na mě. Uhnul jsem do strany před jeho pravačkou a vrazil mu jednu rovnou na tvář.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294420
Ej! Mladík zavrávoral. Měl potřebu se mi znovu postavit. Byl jsem rychlejší a poslal ho další ranou k zemi. „No, ty vole!“ vylétlo z barmanky. Ohlédla se po mně. Upravil jsem si klobouk a vrátil se k baru. Greg se pomalu zvedal ze země. Už se o nic nepokoušel. Odešel z baru. Když odcházel, mluvil něco o tom, že se ještě uvidíme. Nevšímal jsem si ho. „To bylo dobrý!“ pochválila mě. „Díky.“ „Ty jsi můj chlap.“ „Kolik ti je? 20-25?“ „No a?“ „Hm!“ „Kdo říká, že s tebou chci založit rodinu,“ zazubila se. V tom mi došlo, že chce jen jedno. Líbila se mi a já jí zřejmě také. „Počkám, až tu skončíš,“ šeptl jsem a usmál se. „Fajn,“ pozvedla obočí a hodila hlavou do strany. Spona, která držela cop, se náhle uvolnila. V rozpuštěných vlasech vypadala ještě více sexy. Pousmál jsem se a uznale pokynul hlavou. Naše pohledy se setkaly. Už teď bylo jasné, že si to večer pěkně užijeme. *** V deset hodin přišel majitel baru Kevin Root. Ariel měla po šichtě. Navrhla, abych ji doprovodil domů. Souhlasil jsem. Ještě předtím, než jsme opustili Horsemen´s Bar začala být rozverná.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294420
Dokonce si chtěla vyzkoušet můj klobouk. Opravdu jí slušel. Když pak přišel její šéf, zavěsila ho na věšák. Zapomněli jsme ho tam. Rozhodně ho tam nenechám. Stavím se pro něj později. Asi pět minut poté, mi došlo, že mi to možná zachránilo život. V tom lepším případě, jsem se vyhnul příchozím potížím. Vyšli jsme ven z lokálu, když se před námi objevili dva agenti UA. Ariel se jich aktivně zeptala, co potřebují a s čím bychom jim mohli pomoci „Nevíte, kam šel majitel tam toho vozu?“ promluvil jeden z agentů a ukázal na můj vůz. Našli mě, prolétlo mi hlavou. „Ne. Toho neznám,“ odvětila. „Měl na hlavě klobouk. Takového kovboje byste si možná všimla.“ „Určitě všimla,“ přikývla Ariel. „Ale v tom vám nepomohu,“ dodala vzápětí. Mlčel jsem a do jejich rozhovoru nezasahoval. Teď jsem mohl být Areil vděčný, že si s mým kloboukem hrála, protože bych byl hned podezřelý. „Dobře,“ ozval se druhý z agentů a pokračovali dál. „Tudy,“ ukázala Ariel opačným směrem. Hm! Když byli agenti v dostatečné vzdálenosti, Ariel se na mě podívala. „Hledají tě!“ špitla. „Vážně?!“ zazubil jsem se. „Jo.“
Ukázka elektronické knihy