„Ty seš dobrej. Brácha mi nic neřekne, i kdyby něco věděl. Bere funkci velitele ochranky smrtelně vážně. Navíc se zavázal mlčenlivostí.“ „I v případě, že by šlo o vraždy?“ „O jaký vraždy, proboha?“ rozčílil se Petr. „Přijdeš si s nějakou šílenou historkou a my ti jako máme věřit?“ „Fakt přeháníš, Karle,“ přidal se Daniel. „Vždyť vůbec nic nevíme. Nemůžeš jen tak někoho obviňovat.“ Matěj rozpačitě mlčel a najednou se náramně zajímal o špičky svých křiklavě zelených tenisek. „Kluci neblbněte. Já přece nikoho neobviňuju. Jen chci vypátrat, co se těm studentům stalo. Pomozte mi zjistit jejich telefonní čísla a kontakty na rodiče. Víc nežádám. Obvolám je a vyptám se jich. A pokud se ukáže, že si Vašek všechno vymyslel, tak na celou věc zapomeneme.“ Chlapci si ho chvíli nevrle měřili. Nastalé ticho přerušil Matěj. „Tak fajn. Můžu se poohlédnout v síni slávy, kde jsou vitríny s fotkami a jmény premiantů. Udělám jejich seznam za poslední roky.“ „Bezva nápad,“ poznamenal Karel. „Ale potřebovali bychom telefonní čísla. Jinak nedokážeme ověřit, jestli zmizeli.“ „Mohli bychom ukrást ředitelův notebook, určitě na něm má uložený informace o studentech,“ vložil se do hovoru Mrňous. „Notebook ti bude k ničemu, když neznáš heslo,“ opáčil Karel. „Jak chceš teda zjistit telefonní čísla?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294363