TRISH MOREYOVÁ
pestré kakofonie různých jazyků tu zněla výhradně italština. Vittorio objednal spaghetti alle vongole – špagety s mušlemi – a Rose připadalo, že nic lepšího snad v životě nejedla. Vychutnávala každé sousto, a ačkoliv si myslela, že vůbec nemá hlad, spořádala na posezení celý talíř. Jako by jí ve Vittoriově přítomnosti líp chutnalo. Vzpurný žaludek se zklidnil a užíval si vynikajícího jídla. Vittorio ji sledoval kobaltovýma očima, z nichž zářila spokojenost nad tím, že tak dobře jí. Do ní se však mísilo i něco jiného. Jako by nad něčím uvažoval. Zamyšleně si Rosu prohlížel, a ta z toho začínala být poněkud nervózní. „Co jsi celé ty týdny dělal?“ vyptávala se mezi sousty. Doufala, že z Vittoria vypadne, na co myslí. „Tak všelijak,“ odpověděl. „Co ty?“ „To samé. Většinou jsem byla v práci. Plánovala jsem, že si vezmu pár dní volna a zajedu domů. Jeden z mých bratrů, Rudi, čeká se svou manželkou Estellou miminko. Má to být každou chvilku. Ale to bylo před tím, než… však víš.“ „Domů přece můžeš jet i tak,“ namítl Vittorio. Rosa zavrtěla hlavou. Vidlička se špagetami zamrzla na půli cesty do jejích úst. „Netroufám si. Nevím, co na to řekne táta.“ „Tak brzy to přece ještě nikdo nepozná. Zatím na tobě není nic vidět.“ „O to nejde… Připadá mi, že jsem ho zklamala. Papà vždycky chtěl, abych se podívala do světa a něco si užila. Jinak by mi neříkal, abych odjela z vesnice. Tohle určitě nečekal. Přišlo to hrozně brzy.“ „Myslíš, že se bude zlobit?“ „To ne,“ zavrtěla hlavou Rosa. „Ale určitě bude přinejmenším zklamaný.“ Položila vidličku a s velkým otazníkem v očích pohlédla přímo na Vittoria. „To je přece ještě horší, nebo ne?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294180