a komplikované. Pak ji napadlo, co udělá. Čas jí pořád běžel, ona ale vstala, překročila provaz a prošla skupinou mlčky přihlížejících do tělocvičny a dál na toalety. Nikdo tam nebyl. Postavila se k umyva dlu, opláchla si obličej studenou vodou, navlhčila si pár papírových ručníků a na minutku si je přitiskla zezadu na krk. Pak je vyhodila, zamířila do kabinky a zkontrolovala si vložku. Byla v pořádku. Seděla dál a uvolňovala se, úplně vypnula. Lokty se opřela o kolena a svěsila hlavu. Silou vůle si před sebou vybavila šachovnici číslo jedna s rozehra nou partií. Už ji měla. A hned pochopila, že je to těžké, ale ne tak těžké jako některé partie, které se z knihy v krámku u Morrise naučila nazpaměť. V představách viděla kameny zřetelně a ostře. Zůstala tak, jak byla, a nestarala se o čas, dokud situací nepronikla a všemu neporozuměla. Pak vstala, znovu si opláchla obličej a vyrazila zpátky do tělocvičny. Našla svůj tah. U „předních hráčů“ postávalo víc lidí než kdy dřív; jak dohrávali, přicházeli se dívat na finále. Protlačila se skrz ně, překročila provaz a posadila se. Ruce měla dokonale klidné a v žaludku ani očích nic necítila. Naklonila se, provedla tah a energicky stiskla hodiny. Beltik její tah pár minut zkoumal a pak vzal střelcem jezdce – vě děla, že to udělá. Ona ale na výměnu nepřistoupila; střelcem zblízka zaútočila na jednu z jeho věží. Uhnul s ní z palebného dosahu. Mu sel. Když Beth vyváděla dámu ze zadních řad do středu šachovnice, cítila, jak se jí do tváří hrne krev. Jedním tahem mu ohrozila věž, uvázala g pěšce a vytvořila si možnost sebrat mu střelce se šachem k tomu. Koukla po Beltikovi. Studoval šachovnici a vyhrnoval si rukávy. Běžel mu čas. Než našel tah věží, o kterém Beth už na záchodě věděla, že ho udě lá, trvalo to skoro patnáct minut. Byla připravená. Dámu si zdvojila věží a zaslechla, jak se Beltik zprudka nadechl. Někdo v davu začal šeptat. Beth vyčkávala. 104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294129
Po dalších deseti minutách Beltik couvl dámou do obranné pozi ce. S tím si nemohl vystačit. Beth se pevnou rukou a s jasnou myslí natáhla a zaútočila na dámu pěšcem. Beltik na něho chvíli zíral, jako by se na šachovnici ocitl šváb. Pokud ho vezme, uváže si tím dámu – nebude se moct hýbat. Kdyby se s ní stáhl, Beth by rozpoutala sérii hrozeb. A jestli ji nechá, kde je, tak o ni přijde. „Doprdelepráce!“ zašeptal. Než se rozhodl, co udělá, zbývalo mu na hodinách pouhých deset minut. Beth měla padesát. Čas marnil tím, že si protahoval paže, kroutil se na židli a šklebil se, a místy se už napřáhl, jako by věděl, co udělá, a pak se zarazil – s rukou visící ve vzduchu nad kamenem. Nakonec popadl dámu a zahrál s ní přes celou šachovnici – unikal před nebezpečím. Táhla střelcem za svou dámu, na stejnou diagonálu; hrozil mu mat a on ho byl nucen odrazit dámou. Když s ní zahrál, Beth ji ignoro vala a táhla věží na třetí řadu, kde se mohla volně pohybovat nalevo i napravo. Ať udělá Beltik cokoli, buď mu sebere dámu, nebo dá mat. Beltik se sklonil nad šachovnici s obličejem napůl ukrytým v dla ních. Slyšela, jak si klepe nohou. „Doprdelepráce,“ utrousil. „Dopr delepráce.“ Beth tiše řekla: „Myslím, že to je konec.“ „Já se z toho dostanu.“ „Neřekla bych,“ opáčila Beth. Na hodinách mu zbývaly čtyři minuty. Dál civěl na šachovnici, jako by ji měl zničit silou své touhy, která hledala cestu z pasti. Na konec, když mu zbývalo třicet sekund, chmátl po dámě a praštil s ní před věž – představil ji a nabídl ji k výměně jako oběť. Svému knoflíku na hodinách uštědřil ránu, opřel se zády o židli a zhluboka se nadechl. „To nebude fungovat,“ řekla Beth. „Já tu dámu vzít nemusím.“ „Hraj,“ řekl Beltik. „Napřed vám dám šach střelcem –“ 105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294129
„Hraj!“ Přikývla a dala mu šach střelcem. Beltikovi se roztikaly hodiny – bleskurychle uhnul králem a stiskl knoflík. A pak Beth udělala to, co po celou dobu plánovala. Dámou pronikla až ke králi a nabídla mu ji. Beltik se na ni užasle zadíval. Ona mu pohled vrátila. Pokrčil rameny, dámu vzal a úderem spodku ukořistěné figury si zastavil čas. Beth vyrazila svým druhým střelcem ze zadní řady do středu ša chovnice a řekla: „Šach. Příštím tahem mat.“ Beltik na to chvilinku zíral, řekl: „Doprdelepráce!“ a vstal. „Věž dává mat,“ řekla Beth. „Doprdelepráce,“ zopakoval Beltik. Dav, který už zaplnil celou místnost, se roztleskal. Ještě pořád zachmuřený Beltik napřáhl ruku a Beth mu jí potřásla.
106 Ukázka elektronické knihy