MAYA BLAKEOVÁ
odvezl tisíce kilometrů daleko jen proto, aby sis se mnou podiskutoval? Napadlo tě vůbec se mě neptat, nebo jsou pro tebe má přání naprosto nepodstatná?“ Svěsil ruku a jeho tvář ztuhla. „Říkal jsem ti, proč podnikám kroky k ochraně soukromí své rodiny. Můj bratr se právě oženil. Moje matka za pár týdnů odstoupí z trůnu. Zapomněla jsi, že máme odpůrce, kteří jakéhokoliv náznaku skandálu využijí k prosazení svých cílů?“ Vzpomněla si na schůzku s montegovským ministrem obrany a rozbušilo se jí srdce. „Vážně si myslíš, že by proti vám použili zprávu o dítěti?“ zamumlala. Znovu k ní natáhl ruku, ovšem tentokrát už působil mnohem panovačněji. „Rozhodně to nehodlám riskovat. Zůstaneš tady, dokud se věci mezi námi nevyjasní.“ Bylo víc než zřejmé, že ne nebude brát jako odpověď. Violet tedy vstala a začala hledat své boty. Nikde je však neviděla. Ani svou cestovní tašku. Než se ale stačila zeptat, kde její věci jsou, Zak po ní sáhl a vzal ji do náručí. Zalapala po dechu. „Dej mě dolů. Můžu chodit.“ „Tvé věci jsou naložené v autě, včetně tvých bot. Takže jestli si venku nechceš spálit nohy na rozžhaveném asfaltu, odnesu tě.“ Nemělo smysl se s ním dohadovat, neboť už stejně vycházel z letadla. Kdyby to nebylo tak strašně dětinské, zavřela by oči a předstírala, že Zak neexistuje. On ale existoval. Byl nepopiratelnou součástí jejího života a chtěl… Jaké vlastně byly Zakovy skutečné úmysly? Zatím znala jen jeho výmluvy, kterými se snažil ospravedlnit své jednání. Violet se živě zajímala o okolí a toužebně si přála, aby něco odpoutalo její pozornost od Zaka. Ovšem i okolí se činilo a útočilo svou krásou na její smysly. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294115
VĚZEŇKYNÍ V RÁJI
V dáli se kývaly vysoké palmy a po obou stranách ranveje se rozprostíral nekonečný koberec svěží zeleně. Věděla, že některé karibské ostrovy jsou tak malé, že je lze bez problémů přejít z jednoho konce na druhý. Ne tento, pochopitelně. Několik minut poté, co ji Zak posadil na přední sedadlo nablýskaného SUV a sám vklouzl za volant, byl cíl jejich cesty pořád v nedohlednu. V závěsu za nimi jela další dvě SUV. V jednom z nich cestovali Zakovi bodyguardi a další bylo nacpané zavazadly, což Violet vedlo k přesvědčení, že tady Zak, jenž – zřejmě inspirován Violet – po celou dobu jízdy neřekl ani slovo, má v úmyslu nějakou dobu zůstat. A právě tato myšlenka ji přiměla promluvit. „Jak dlouho bude tohle divadýlko pokračovat?“ Letmo na ni pohlédl. „Divadýlko?“ Ukázala rukou na okolní krajinu. „Říkáš, že se snažíš uchránit rodinu před skandálem, který podle tebe mé oznámení přinese. Tenhle rozhovor jsme ovšem mohli vést kdekoli. Tys mě ale přesto přivezl sem – na místo, které je dalším symbolem tvého postavení. Proč? Abych pochopila, že jsem jen obyčejný člověk? Abys mi dal najevo, kam patřím?“ „Ano. Všechno, cos uvedla, platí,“ odvětil suše. „Kromě toho tě chci odříznout od vnějšího světa. Aspoň dokud si spolu nevyjasníme pár věcí.“ „Není co vyjasňovat. Jsem těhotná. Budu mít dítě. To je celé.“ Neuvědomovala si, jak moc je napjatý, dokud se jeho ruce svírající volant viditelně neuvolnily. „S uspokojením můžu konstatovat, že první věc jsme právě vyřešili.“ Poklesla jí čelist a upřeně se na Zaka zadívala. „Přivezl jsi mě sem, protože ses obával, že si to dítě nenechám?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294115
MAYA BLAKEOVÁ
Výmluvně pokrčil rameny. „Zjištění těhotenství a sdělení této skutečnosti otci dítěte ještě automaticky neznamená, že je tento stav ochotně akceptován. Alespoň prozatím.“ „Jaký další důvod bych mohla…?“ Jakmile jí došlo, kam Zak svými slovy míří, zalapala po dechu a znovu se o ni začala pokoušet závrať. „Domníváš se, že jsem ti o svém těhotenství řekla proto, abych na tebe mohla tlačit? Co bych tím jako měla získat?“ „Jen tak bez rozmýšlení? Všechno, po čem jsi toužila od chvíle, kdy jsi byla dost stará na to, abys po tom toužit mohla. Nicméně tvé rozhořčení beru na vědomí. Stejně jako tvou starostlivost.“ Poslední slova byla pronesena nanejvýš odměřeným tónem, a když se Violet podívala, kam směřuje Zakův zrak, všimla si, že si opět bezděčně tiskne ruku na břicho. Tentokrát ji však nesvěsila. Byli tady sami a ona nehodlala existenci svého dítěte popírat. Stále se snažila vypořádat se zvráceným cynismem, jenž provázel každý Zakův krok, když dorazili na vrchol menšího kopce. V tu chvíli na vrcholu dalšího kopce spatřila rozlehlý bílý dům v plantážnickém stylu ze všech stran obklopený vysokými palmami. A o několik stovek metrů dál nádhernou bílou pláž a jiskřící mořskou hladinu. Ten pohled jí doslova vyrazil dech a za jakýchkoli jiných okolností by neváhala dát svůj obdiv hlasitě najevo. Tohle ale nebyly jakékoli jiné okolnosti. Dopravili ji sem z jediného důvodu: aby ji udrželi mimo dosah okolního světa, dokud se princ Zakary Montegova nerozhodne, jak s ní – a s problémem, který mu způsobila – naloží. Přestože se jí srdce svíralo bolestí, dokázala se ovládnout. Projevila v jeho přítomnosti už příliš 100 Ukázka elektronické knihy