LIZ TYNEROVÁ
Otec zavrčel. „Je to doktor. Říkal, že jsem zdravý. Mám ho rád. Tebe jen toleruju.“ „To je velké ocenění,“ poznamenal Barrett. „Říkal, žes mu platil univerzitu.“ „Ano. Nekontroloval jsi účty tak pečlivě, jak sis myslel.“ Otec se rozkašlal. „Vzdělání je jenom plýtvání časem, když místo toho můžeš vydělávat peníze. Nebo je dostávat.“ Otec ukázal kostnatým prstem na Gavina a potom na Barretta. „Ani jeden z vás nestojí za zlámanou grešli a snažit se něčeho dosáhnout by vás zabilo,“ smál se a otáčel pečetním prstenem na malíčku. „Je tady ale ještě nějaká naděje, chlapci. Podvodník a doktor.“ Zadíval se na Gavina. „Já bych tě nikdy neposlal do škol, ale…“ Pokrčil rameny. „Teď se to bude hodit.“ Barrett pokývl ke dveřím a oba vyšli ven. „Pamatuj si, co jsem ti říkal. Neotáčej se k němu zády.“ „Tomu rozumím. Myslel jsem, že Annie tě takových myšlenek zbaví. Jako tvůj lékař bych řekl, že ze všeho nejvíc potřebuješ srdce.“ „Ty nejsi můj lékař.“ „Díkybohu, protože bys byl nesnesitelný pacient. Nemáš dost trpělivosti a neposloucháš rady.“ Zazíval. „Myslel jsem, že to děvče Carsonových na tebe bude mít dobrý vliv.“ Gavin se zakuckal smíchy. „Na tebe by mohla zabrat jenom žena, která byla vychovaná k tomu, aby souhlasila s kdejakým názorem.“ Barrett se na něj zadíval. „Proč sis ji nevybral sám? Jistě bys dokázal přesvědčit její rodiče, aby ses jí mohl dvořit.“ Gavin naklonil hlavu. „Líbila se mi její sestra. Nezdálo se ale, že bych se jí líbil já. Před několika měsíci 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293964