SUSAN STEPHENSOVÁ
zpočátku nevěděla, kdo jsi, spatřila jsem příležitost. Řekla jsem si, že bych na palubě tvé lodi uprostřed širého moře byla v bezpečí a získala tak čas na rozmyšlenou, abych si mohla naplánovat, co bude dál.“ „Děkuju ti za otevřenost. Jen pro jistotu… všichni muži nejsou stejní.“ Trochu se uvolnila a zadívala se mu přímo do očí. „Teď už to vím.“ Vstal a zakryl její nahotu prostěradlem. Nedovedl snést pohled na její zranitelnost a bezmoc. Byl pevně přesvědčený, že se Samia nemá za co stydět a že hanba padá na hlavu jejího bývalého manžela. „Myslím, že bychom se oba měli zhluboka nadechnout a na chvilku se zastavit.“ „A co když nechci?“ zašeptala. Zadíval se na ni a spatřil v její tváři výraz, který jej pokaždé zasáhl přímo do srdce. Zkusil si ujasnit, jestli časem zeslábne, nebo jestli by se na něm dalo stavět dále. „Jestli chceš, můžeš se vyspat tady,“ navrhl. „Půjdu se uložit do kajuty pro hosty.“ „Myslíš, že je to nutné?“ optala se a natáhla k němu ruku. „Ano. Nejdřív bych se tě ale chtěl na něco zeptat.“ „Tak do toho…“ „Vezmeš si mě?“ „Pardon?“ „Provdej se za mě. Budeš se mnou v bezpečí a prokážeš mi tím službu.“ Z tváří se jí stáhla krev. „Ne,“ vyhrkla překvapeně. „Ne?“ „Opravdu si myslíš, že jsem za sebou nechala jednu katastrofu jen proto, abych se po hlavě vrhla do druhé?“ „Byla by to rozumná dohoda.“ „Rozumná?“ Překvapení vystřídal hněv. „To pro tebe nic víc nejsem? Jen předmět? Skoro jsem ti 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293963
POD PIRÁTSKOU VLAJKOU
uvěřila.“ Zlomil se jí hlas. Prudce se na posteli posadila, a když si uvědomila, že je nahá, znovu se zakryla prostěradlem. „Bude lepší, když odejdeš.“ „Z vlastního pokoje?“ „Tak dobře, odejdu já.“ Chopila se prostěradla a vrávoravě vstala z postele. Natáhl k ní ruku, aby neupadla, smetla ji ale bokem. „Nedotýkej se mě! Ani se na mě nedívej! Tohle ti nikdy neodpustím!“ Když vyběhla z pokoje a práskla za sebou dveřmi, jen bezmocně zasténal. Nikdy dříve se v podobné situaci neocitl, a proto nevěděl, jak se zachovat, pochopil ale, že pokud o Samiu nechce přijít, musí jednat rychle. Vběhla do apartmá a odebrala se do sprchy, kde dostala příležitost zamyslet se nad Lukovou nabídkou. Jen stěží se dalo uvěřit, že ji myslel vážně. Proč by si vybíral zrovna tebe? Možná si myslí, že jsi dost tvárná a hloupá, aby sis ho brala jen proto, že by ti to přineslo výhody? Napadlo ji, že v šlechtických kruzích je takový přístup možná docela běžný, sama se s ním ale odmítla ztotožnit. Když se oblékala, byla už trochu klidnější. Připustila, že pro ni i Luku je rodina tím nejcennějším. Rozdíl ale spočíval v tom, že Luca za svoji rodinu považoval i obyvatele Madleny. Byl ochotný udělat téměř cokoliv, aby jim zajistil bezpečnou budoucnost. Teprve teď si domyslela, co ho vedlo k tak neobvyklé žádosti. Kníže pirátů potřeboval manželku, aby obyvatele přesvědčil o tom, že zemi přináší mír a optimismus, ne bouřlivé časy plné nejistot. Nepochybovala, že si může vybírat z dlouhé řady nápadnic, které by se velmi rády ujaly místa po jeho boku. Madlena, malé ostrovní knížectví, prosperovala už od chvíle, kdy ji jeho rodiče proměnili v daňový ráj. Dovedla si představit, kolik žádoucích šlechtičen by si rádo ukrojilo kousek knížecího koláče. Jsem nikdo. Proč si vybral zrovna mě? Co mu 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293963
SUSAN STEPHENSOVÁ
můžu nabídnout? Kdybych mu měla manželku vybírat já, pak… Zjistila, že svoji úvahu nedovede dovést do konce. Když uvážila, co se právě stalo, nedovedla pochopit, odkud se vzal nečekaný osten žárlivosti. Usoudila, že je nejvyšší čas zjistit, co se doopravdy odehrává v jeho mysli. Luca se ještě nedovedl vyrovnat s jejím odmítnutím, i když už pochopil, že mohl svoji nabídku zformulovat lépe nebo si pro ni vybrat vhodnější chvíli. Byl vždy zvyklý hovořit otevřeně a směřovat rovnou k cíli. Z koupelny vyšel po rychlé sprše s jednou osuškou omotanou kolem pasu, druhou si cestou do ložnice usilovně sušil vlasy. Odhodil ji a netrpělivě si je pročísl prsty. Zmocnil se ho pocit, jako by celý život prožil hledáním včerejšího dne. Ona se vrátila? Ztuhl a překvapeně sledoval, jak do pokoje vchází Samia oblečená do tlustého županu. Podle toho, jak nedbale byl uvázaný jeho pás, se zdálo, že se nemohla dočkat, až se s ním znovu setká. Nepochyboval, že teď vyslechne dlouhý zlostný rozklad o důvodech, proč si ho nechce a nikdy nemůže vzít. „Jsem rozvedená a můj otec je ve vězení,“ začala zhurta. „Usvědčili ho z podvodu.“ „Předpokládám, že sis to přečetl v mé složce, nemám pravdu?“ „Máš,“ potvrdil. „Další vyšetřování ukázalo, že peníze, které se tak nevysvětlitelně ocitly na jeho účtu, pocházely od tvého bývalého manžela.“ „To přece ví každý. Měl se jimi vyplatit z dluhů, které nadělal hazardním hraním.“ „Ne, ty už byly zaplacené.“ „Cože?“ Jeho slova trochu otupila její bojovné rozpoložení. Místo hněvu teď v jejích očích spatřil jiskřičku naděje. 100 Ukázka elektronické knihy