MICHELLE SMARTOVÁ
oblíbené místo, ale bude tam spousta jeho přátel a významných osobností. V jejich společnosti si odjakživa připadala nemotorná. Všichni byli velmi vytříbení, zvlášť ženy. S kolika z nich Theo spal? Měla pocit, že k ní jeho přátelé cítí zášť, a to obou pohlaví. Theo ji žertem obvinil, že se tváří nejistě, ale věděla, že ta poznámka má hlubší základ. Nikdy nepoznala, jestli ji podezřívají, že se jim chystá ukrást nejzábavnějšího člena každého večírku, nebo pouze nesouhlasí s tím, aby se k nim přidala. Proto se mi na Sidiru tolik líbilo, pomyslela si toužebně. Celý měsíc tam byli jen oni dva, slunce, moře a lidé stejného ražení, kteří milovali život celou svou přirozeností. Na konci chodby bylo umístěné vysoké zrcadlo. Naposledy pohlédla na svůj odraz a připomněla si, že už není naivní dívka, která ztrácí pevnou půdu pod nohama. Teď je silná. Obstojí. Nenechá se ničím zastrašit. Nemá důvod žárlit. Navzdory všem těm povzbudivým slovům sešla po schodech se srdcem až v krku a nohy se jí třásly tak, že se musela držet pozlaceného zábradlí, aby zůstala vzpřímená. Theo uslyšel, jak se k terase blíží tiché kroky, a všechny jeho smysly se okamžitě nastražily. Se sklenkou skotské v ruce vstal a čekal, až se Helena objeví. Samotnému mu trvalo půl hodiny, než se postaral o vlastní zevnějšek. Osprchoval se, oholil si krk – rozhodl se, že si nechá narůst vousy –, vzal si elegantní oblek a důmyslně si rozcuchal vlasy. Zbytek času strávil čtením souhrnné zprávy od své sekretářky, kterou mu posílala na konci každého pracovního dne. Obvykle jí odpověděl nebo poslal další instrukce, ale dnes mu dělalo potíže se na ni soustředit a musel si ji přečíst opakovaně. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293962
DLUH SVATEBNÍ NOCI
Přál si pouze znovu prožívat každý okamžik milování s Helenou. Jenže čím víc se na to snažil nemyslet, tím víc se neodbytné představy tlačily do popředí. Byla to muka. Očekával, že to mezi nimi bude výbušné, ale také se domníval, že ta jiskra stejně rychle, jako vzplane, zase pohasne. Po třech letech by koneckonců nebylo divu. Jenže mu stále brněla pokožka a pod ní vřely emoce, které vůbec nebyly součástí plánu. Zatraceně, neměla už být panna. Kroky zesílily. Ostře se nadechl a sebral odvahu. V podvečerním slunci, které ji zahalovalo jako zlatý prach, vkročila Helena na terasu. Theo se znovu ostře nadechl. Neměla brýle – vždy s sebou „pro případ“ nosila kontaktní čočky –, takže pohledu na její krásný obličej nic nebránilo. Celá zářila. Její opálená pleť světélkovala, což u ní nikdy předtím neviděl. Tmavé vlasy rafinovaně propletené na zátylku se leskly a jediný pramínek nebyl na nesprávném místě. Profesionálně nanesený smyslný mejkap se zatřpytil a hedvábné šaty se zablýskly. „Co ty na to?“ zeptala se plaše a rozpřáhla paže. Odkašlal si. „Moc ti to sluší.“ Byla tak krásná, až mu to vyrazilo dech. Agonský královský palác byl snem každého architekta a životy osobností, které v něm bydlely, od Turků až po Francouze, byly stejně pestré. Rozlehlostí a divukrásnou výzdobou mohl hravě konkurovat Buckinghamskému paláci. Helena si jasně vzpomínala, jak jako malá jela z agonského letiště do domova svých rodičů a při pohledu na barevné vížky v dálce se jí srdce naplnilo úžasem. Doma hned požádala o papír a pastelky a pustila se do malování. Tehdy se 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293962
MICHELLE SMARTOVÁ
tu budovu pokusila nakreslit poprvé a toto úsilí v ní podnítilo celoživotní lásku jak k paláci, tak k architektuře jako takové. Vnitřek odpovídal exteriéru a Helena si neustále dávala pozor, aby měla zavřená ústa a přestala se užasle rozhlížet. Theo ji odvedl do salonu, kde bylo asi padesát vybraných hostů. Dostali tolik šampaňského, kolik ho byli schopni vypít, a takové pohoštění, jaké se jim jen vešlo do břicha. Thea pochopitelně každý znal a Helena byla představena mnoha lidem, z nichž si už na některé z minula vzpomínala. Na okamžik zatoužila chytit ho za ruku stejně jako tehdy a cítit jeho pevnou oporu. Smával se její nejistotě, ale zůstával s ní. Ve chvílích, kdy sebrala odvahu, aby se ho pustila, ho ostatní hosté obklopili a Helena nejistě přešlapovala opodál, dokud se svým společníkům neomluvil a nevysvobodil ji. Byla tak zvyklá na to, že muž drží ženu pod palcem, že si ani neuvědomila, že by se měla zachránit sama. Theo za její nejistotu nemohl. Teď se na něj dívala, jak klábosí s vysokou štíhlou kráskou, jejíž obličej se podobal spoustě žen, s nimiž se stýkal po Helenině odchodu. Zvedla z talířku kousek okurky a avokáda dovedně stočené do sebe a strčila si ho do úst. Ďáblík jménem Žárlivost, který žil v jejím srdci, zvedl ohavnou hlavu, ale přemohla ho. Theo neflirtoval, jen duchaplně konverzoval. Vzala si další jednohubku, nepřítomně žvýkala a přitom se snažila nemračit. Vzpomněla si, jak si stěžovala Theovi, že pokud do něj není zavěšená, nikdo z jeho přátel s ní nemluví. Pousmál se a potom jí položil palce na čelo a zlehka jí mnul pokožku. „To proto,“ vysvětlil soucitně, „že když máš strach, mračíš se. Tváříš se podrážděně.“ „Nejsem podrážděná,“ bránila se. Ohromilo ji, jak může něco takového říct. 100 Ukázka elektronické knihy