odvrávoral o několik stop dozadu a jeho tělo se ocitlo ve sněhové peřině. Ze sněhu byly pak vidět jen konce šípů trčící z Jeho hrudi, jinak nic. Když procitl, slyšel blížící se kroky. Vyčkával a nehybně ležel ve sněhu. Chtěl vidět ty, kteří se ho bezdůvodně snažili zabít. Očekávaný okamžik nastal. Tři postavy v kožešinách se naklonily nad svou oběť. „Kdo to je?“ spustil jeden. „Asi nějaký žoldák!“ odvětil druhý a sehnul se k Wrakodovi s úmyslem mu odkrýt obličej. Jeho ruka se natáhla. Už už se dotýkala černé kápě, když jeho ruku zastavila ruka jiná. „Aááhh!“ vykřikl a ucukl sebou. Chtěl svou ruku zpět, ale pevný stisk cizí ruky mu to nedovolil. Znovu vykřikl, ale to už jeho tělo letělo vzduchem. Dopadl o tři metry dál za ležícím rytířem a zabořil se do sněhu. Ostatní útočníci ustoupili stranou a tasili své meče. „Chááárrr!“ zazněl sípot a před nimi stál černý rytíř. Jedním máchnutím svého stříbrného meče srazil ty jejich k zemi a přiblížil se k nim, aby pohlédl do jejich tváří. Oba strnuli a jejich zrak směřoval k hrudi černého rytíře. Šípy, které trčely z hrudi jako by pomalu mizely v jeho těle. „Nezabíjej nás!“ žadonil jeden z nich. „Neškemrej, zabije nás!“ okřikl ho druhý. ON mlčel a chtěl vrátit meč do pochvy, když se z levé strany vyřítil třetí útočník. Ten, co měl drzost chtít se podívat pod kápi černého rytíře. „Ééé!“ řval a s mečem nad hlavou se řítil proti černému rytíři.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293925