mrtvých šlo o duhu, na které tančilo osm ohyzdných babizen, osm lidožroutských bohyní, čtyři strážkyně vnějších bran a čtyřiadvacet mocných paní, tedy ženských božstev se zvířecími hlavami. Čekaly, až je Tänpa vytvaruje. A Tänpovi se to líbilo. Zavřel se do ateliéru a maloval ve dne v noci.
Po dvou týdnech, poté, co zpodobnil démonické ženštiny, konečně odložil štětec. Předchozího večera ho upozornili, že ráno začne v klášteře Džhókhang každoroční Mönlam čhenmo neboli Velké modlení. Za normálních okolností se tato okázalá slavnost konala od třetího do sedmnáctého dne prvního lunárního měsíce, ale teď, v roce 1933, ji kvůli dalajlamově zdravotnímu stavu odložili o pět dní. Tänpa klečel před bránou Džhókhangu na dlažbě pokryté silnou vrstvou jinovatky, a zatímco se modlil, na prostranství před klášterem se scházely davy lidí. Když se domodlil, zapálil pár jalovcových větviček tak, jak byl zvyklý, v jedné ze dvou pecí s otevřeným krbem, ztrácejících se v mlze brzkého rána. Pak vstoupil do kláštera, prošel nádvořím a zařadil se mezi velké lamy z Däpungu. Chvíli mu trvalo, než v naducané postavě, která se na nádvoří objevila vzápětí, zachumlaná do několika
— 103 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293389
kožichů, obutá v teplých botách a s dvojitě podšitou čepicí na hlavě, poznal Velkého Třináctého. Mohutnost oděvu prudce kontrastovala s hrůzostrašnou vyhublostí a vyčerpaným výrazem svého nositele. Jako by měl každou chvíli vyvanout. Zdálo se, že jednoduché usednutí na trůn, umístěný uprostřed severní zdi, ho stojí nadlidské úsilí. A sotva tak učinil, očividně hrozilo, že upadne do apatie. Jeho přítomnost měla, jak řekl svým nejbližším rádcům, „uchlácholit lid“. A všem, počínaje palácovými úředníky a konče prostými lidmi, kteří se sem vypravili po tisících ze všech koutů Tibetu, se skutečně hodně ulevilo. Tänpu zdravotní stav Jeho Svatosti přesto znepokojil, a tak se na něj šel přeptat jeho pobočníka Thubtän Künphel-laa. A ten mu sdělil, že dalajlama se nedávno nachladil. Když hlava školy Gelugpa a představený kláštera Gandän Čhampa Čhödag, usazený proti dalajlamovi v křesle nižším než trůn, jako každý rok odříkal sútru a popřál Tibeťanům všechno nejlepší, Tänpovu ostřížímu pohledu neuniklo, že Kundünovi náhle zvlhly oči. O pár vteřin později dokonce vytáhl kapesník a otřel si slzu. Tänpa se rozhlédl po přítomných a absence reakcí na jejích tvářích mu napověděla, že dojetí Velkého Třináctého si všiml jen on. Dalajlama chvíli vzdoroval, ale nakonec se odvrátil, aby
— 104 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293389
zamaskoval vzlyk, a zbytek slavnosti sledoval nepřítomným pohledem. Na konci Velkého modlení sdělil Tänpa Thubtän Künphel-laovi, že si co nejdříve přeje navštívit dalajlamu. Odpoledne se prudce změnilo počasí. Na Lhasu udeřila sněhová bouře a trvala až do večera. Kolem půl sedmé dostal Tänpa zprávu, že dalajlama ho přijme okamžitě, a tak chvátal k jeho loži. Kráčel ulicí lemovanou modlitebními mlýnky, jež cestou roztočil, prošel velkým portálem na nádvoří Dejang šar a vstoupil do Bílého paláce, kde po mlynářských schodištích vystoupal do posledního patra. Vzpomínal, jak ta strmá schodiště podobná žebříkům vyšel poprvé: bylo mu sotva třináct, šel v těsném závěsu za svým učitelem a bedlivě dbal, aby dělal co nejmenší hluk. Schody je dovedly na terasu, odkud se postranními dveřmi dostali do audienční síně, známé jako „Místnost východního světla“. Nikdo v ní nebyl, jen trůn potažený vzácným brokátem, po jehož pravé i levé straně visely thangky s portréty dvou předchozích dalajlamů; za ním se tyčila socha Congkhapy, jemuž stáli po boku jeho dva nejdůležitější žáci. Jakmile do síně vstoupil mladý dalajlama, Ňungnä přikázal Tänpovi, aby padl na tvář před trůnem. Následující dění navždy zahalila sladká mlha. Tänpovi uvízlo v paměti
— 105 —
Ukázka elektronické knihy