mrtvých šlo o duhu, na které tančilo osm ohyzdných babizen, osm lidožroutských bohyní, čtyři strážkyně vnějších bran a čtyřiadvacet mocných paní, tedy ženských božstev se zvířecími hlavami. Čekaly, až je Tänpa vytvaruje. A Tänpovi se to líbilo. Zavřel se do ateliéru a maloval ve dne v noci.
Po dvou týdnech, poté, co zpodobnil démonické ženštiny, konečně odložil štětec. Předchozího večera ho upozornili, že ráno začne v klášteře Džhókhang každoroční Mönlam čhenmo neboli Velké modlení. Za normálních okolností se tato okázalá slavnost konala od třetího do sedmnáctého dne prvního lunárního měsíce, ale teď, v roce 1933, ji kvůli dalajlamově zdravotnímu stavu odložili o pět dní. Tänpa klečel před bránou Džhókhangu na dlažbě pokryté silnou vrstvou jinovatky, a zatímco se modlil, na prostranství před klášterem se scházely davy lidí. Když se domodlil, zapálil pár jalovcových větviček tak, jak byl zvyklý, v jedné ze dvou pecí s otevřeným krbem, ztrácejících se v mlze brzkého rána. Pak vstoupil do kláštera, prošel nádvořím a zařadil se mezi velké lamy z Däpungu. Chvíli mu trvalo, než v naducané postavě, která se na nádvoří objevila vzápětí, zachumlaná do několika
— 103 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293389