to samé. Ale určitě si sem prostě jen přivezu kočárek a zaparkuju ho do rohu.“ Zoe se neovládla; krátce se zasmála a okamžitě se zoufale snažila tvářit, že má záchvat kašle. „Co je?“ zeptala se Nina podezřívavě. „Nic!“ opáčila okamžitě Zoe. „Jen že… to s nimi v kočárku nemusí být vždycky úplně jednoduché.“ „Prostě tam leží, ne?“ ujišťovala se Nina. „No, některé ano,“ pokračovala Zoe. Ninu to popudilo. Snažila se pomoct a nepotřebovala, aby se na ni Zoe se svými mateřskými zkušenostmi povyšovala. „Tak jo,“ uzavřela to Zoe po krátkém, nepříjemném tichu. „Můžu začít?“ * Nina je odvezla na poštu, kde čekalo několik nových krabic. Široce se usmála. „Paráda,“ pronesla s lepší náladou. „Knížky z druhé ruky. Spousta čtení, které někdo koupil, ale nikdy se k němu nedostal.“ Pak vzdychla. „Vlastně je to smutný.“ „Ale ty je vrátíš zpátky do života,“ ozvala se Zoe ve snaze ji povzbudit, a taky proto, že měla pocit, že vykročily špatnou nohou. „Snad ano,“ připustila Nina. „I tak je to smutný… máš pocit, že máš na čtení všechen čas na světě.“ „A budeš ho mít ještě míň!“ zahlaholila Zoe vesele a okamžitě si zoufale přála, aby držela jazyk za zuby, protože Nina se znovu zachmuřila. Dělala si jenom srandu; zdálo se, že Nina má místo toho pocit, že jí každé dvě vteřiny dává rady ohledně výchovy dětí. „Ale vždycky si můžeš číst u kojení,“ dodala Zoe rychle. Nina zamrkala. „Fakt?“
– 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293338