Agent s cejchem smrti (Ukázka, strana 99)

13. ÚTOK NA PEVNOST Tank jsme samozřejmě nepotřebovali, ale nepochybuji, že by ho Vic sehnal, jen by bylo trochu nápadné jezdit po ulicích Chicaga s obrněným válečným monstrem. Vic ukradl robustní náklaďák, naložil ho výbušninami, některé měl ukryté v garáži, další částečně sehnal nebo vyrobil. Plán, který jsem vymyslel, požadoval naše rozdělení a pro vzájemnou dálkovou komunikaci jsme měli vysílačky vyrobené Miharou.

Měli jsme v úmyslu napálit rozjetým autem do zdi u zadního vchodu Accardovy vily, až vyletí tahle bomba na kolech do povětří, bude Vic lehkým kulometem kropit okolí, aby si náhodou nikdo nemyslel, že jde jen o nějakou nešťastnou nehodu s plynem. Já tou dobou budu číhat u hlavního vchodu do mafiánské pevnosti, až Gregovi dojde, že po něm jdou X-Hawkovi lidi, pokusí se zmizet. Já se mu pověsím na paty, aby mě dovedl rovnou do své záložní skrýše, kde bude mít pravděpodobně v rezervě nové doklady a zbytek diamantů. Greg nebyl hloupý, aby nechával mafiánům na očích takový poklad.

Samozřejmě že každý bitevní plán padá po prvním střetu s nepřítelem. Možná Grega nevyplašíme, nebo se to povede, ale pokud ho nepustí z vily Accardo a jeho lidi, mohla se přihodit spousta jiných nepředvídatelných věcí, ale za pokus to stálo.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293220

X-HAWK 4 – AGENT S CEJCHEM SMRTI Seděl jsem potmě za volantem Fordu Galaxie, masivní bránu Accardovy vily jsem měl jako na dlani a čekal. Hodinu po půlnoci se za vilou ozval výbuch, následovala střelba z Vicova kulometu, opětována sporadicky ručními zbraněmi ochranky. Plán měl samozřejmě ještě jednu velkou trhlinu, celá ta sranda vzbudí hodně pozornosti, střelba byla slyšet široko daleko, tlačil nás čas, než dorazí policejní kavalerie a mafiánské posily. Spoléhal jsem na to, že Greg zpanikaří. Jak on znal naše metody, já za ty roky věděl hodně o něm.

Tři minuty po zahájení Vicova útoku se otevřela brána a z pozemku vily vyjel černý plymouth. Málem jsem si vtlačil dalekohled do očí, ale byl jsem si jistý, že za volantem seděl Greg ozdobený novým knírkem. Co mě ale úplně rozhodilo, bylo to, že jsem v jeho spolujezdci poznal Miharu.

Hodil jsem dalekohled za sebe na sedadlo, dal Vicovi signál do vysílačky, že se může vypařit, a sešlápl plynový pedál až na podlahu, byl nejvyšší čas, nocí se nesl zvuk policejních sirén.

Přemýšlel jsem, co znamená Mihara v autě vedle Grega.

Drží ji u sebe jako rukojmí? To byla blbost, musel vědět, že nás před jeho likvidací nic nezastaví. Cítil jsem, že tu něco nehraje, že mě někdo pěkně dlouhou dobu tahal za nos.

Plymouth ujížděl ulicemi North Side směrem na Downtown, ale kousek před centrem Chicaga odbočil na západ.

Zavolal jsem vysílačkou svůj kurz Vicovi, který už setřásl poldy a náhradním vozem vyrazil za mnou. Greg jel poměrně rychle a já se snažil držet přiměřený odstup, abych se neprozradil. Jel jsem za ním až na kraj města, v méně obydlené oblasti se sledování ztížilo. Světla Gregova plymouthu přede mnou mě vedla po silnici, která se vlnila mezi osamocenými bělostnými staveními chicagského předměstí.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293220

LIBOR MACHALA Šlo to hladce až k Yorkville, za táhlou zatáčkou jsem najednou nikde neviděl ty dva zatracené červené body zadních světel Gregova auta, přidal jsem plyn. Můj ford pro­svištěl kolem odbočky na lesní cestu, koutkem oka jsem tam zaregistroval stojící černý vůz. Greg tam čekal se zhasnutými světly a nastartovaným motorem, aby se přesvědčil, jestli ho někdo sleduje. V řídké zástavbě musel zaznamenat přední světlomety mého vozu. Sotva jsem minul lesní odbočku, vyjel opět na silnici ve směru zpátky do Chicaga, možná pochopil, že udělal chybu, a rozhodl se vrátit do náruče Outfitu, nebo jen doufal, že se ve městě ztratí.

Zaklel jsem, dupl na brzdy, až gumy zapískaly, a strhl volant doleva, vůz se ve smyku napůl otočil. Znovu jsem sešlápl plyn, až motor fordu zařval, zrychlení mě vrazilo do sedadla, Vic naštěstí dokázal vybírat kvalitní auta.

Plymouth jsem dojel dřív, než vteřinová ručička stačila oběhnout půlku ciferníku, Greg byl mnohem horší řidič než já. Pokusil jsem se ho předjet, trhl volantem doleva, aby mi v tom zabránil. Narazil jsem fordem zezadu do plymouthu, Gregův vůz poskočil, od levého boku mu odlétly jiskry, jak škrtl o svodidla.

Nechal jsem mu malý odstup, než jsem znovu sešlápl plyn a nanovo najel do zadku plymouthu. Vůz přede mnou odskočil, Greg bojoval s řízením, strhl volant doprava, pokusil se srovnat směr a udržet se na silnici. Viděl jsem, jak se plymouth roztočil ve smyku, řítil jsem se přímo na něj, svíral jsem pevně volant a pedál brzdy tlačil k podlaze. Můj ford nekontrolovaně narazil do plymouthu a oba vozy vylétly ze silnice. Ford naštěstí dopadl na kola, sjel ještě několik metrů ze svahu pod silnicí, než se zastavil čelním nárazem do mladého buku. Nezvládl jsem udržet se za volantem a náraz mě vystřelil vpřed přes rozbité přední okno.

100 Ukázka elektronické knihy