by jí nějaký muž – a už vůbec ne Simon Dance – přispěchal na pomoc. Ne, riskovat život kvůli ženě bylo absurdní. Nemyslel si, že by byl Dance tak hloupý. Nicméně to bude zajímavý experiment. A až bude po všem, starý pán Kronenovi dovolí, aby se o tu ženu postaral. Bude mít určitě silnější srdce než Eva Fontaineová. Vydrží mnohem déle. Ano, bude to zajímavý experiment. Poskytlo mu to něco, nač se mohl těšit. Sen jí to přivolal zpátky. Všechno ale bylo zkreslené, podivné a obklopené vířící mlhou. Běžela ulicemi za Geoffreyem a volala na něho. Slyšela před sebou jeho kroky, ale nedohlédla na něho, stále zůstával mimo její dosah. Pak se kroky změnily. Ozývaly se za jejími zády. Už nebyla pronásledovatel, ale pronásledovaná. Běžela mlhou, ale kroky se blížily. Srdce jí divoce bušilo. Nohy odmítaly poslouchat. Pracně se snažila postupovat kupředu. Cestu jí zastoupila žena se zelenýma očima, žena, která stála uprostřed ulice a vysmívala se jí. Kroky se přiblížily. Sarah se prudce otočila. Muž, který k ní kráčel, byl někdo, koho znala, někdo s unavenýma, šedýma očima. Pomalu se vynořil z mlhy, a když se tak stalo, strach ji opustil. Přinášel s sebou bezpečí a teplo. Jeho kroky se rozléhaly na ulici dlážděné kočičími hlavami… Sarah se vzbudila zbrocená potem. Někdo klepal na dveře. Rozsvítila. Byly čtyři ráno. Zaklepání se ozvalo znovu, tentokrát hlasitěji. „Paní Fontaineová?“ uslyšela mužský hlas. „Otevřete, prosím, madam.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293157
„Kdo je tam?“ zvolala. „Policie.“ Vyhrabala se z postele, nemotorně si oblékla župan a otevřela dveře. Na prahu stáli dva uniformovaní policisté, spolu s ospalým recepčním. „Paní Sarah Fontaineová?“ „Ano. Co se děje?“ „Omlouváme se, že obtěžujeme, madam, ale je nezbytné, abyste nás doprovodila na policejní stanici.“ „Nechápu. Proč?“ „Jsme nuceni vás vzít do vazby.“ Oběma rukama se zachytila dveří a nevěřícně na ně zírala. „Tím chcete říct, že jsem zatčená? Ale kvůli čemu?“ „Kvůli vraždě. Vraždě paní Evy Fontaineové.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293157
ŠESTÁ KAPITOLA
To se mi jenom zdá, pomyslela si Sarah. Určitě je to zlý sen, který se vynořil z nejtemnějších koutů jejího podvědomí. Seděla na tvrdé židli a hleděla na holý dřevěný stůl. Od stropu ji zalévalo zářivkové světlo a odhalovalo každý její pohyb jako světlomet čekající, až se ukáže nějaké provinění. V místnosti byla zima a cítila se polonahá, jak tam tak seděla jenom v noční košili a županu. Detektiv s ledově modrýma očima na ni chrlil otázku za otázkou, aniž ji nechal dopovědět jedinou větu. Musela ho nejdřív šestkrát požádat, než jí dovolil odejít na záchod, a to ještě s dozorkyní, která stála před kabinkou. Jakmile se vrátila do místnosti, kde ji vyslýchali, nechali ji chvíli samotnou a roztřesenou, aby mohla o své situaci popřemýšlet. Půjdu do vězení, pomyslela si. Zůstanu zavřená navždycky za vraždu ženy, kterou jsem poznala teprve včera… Zabořila hlavu do dlaní a poznala, že jí hrozí další příval slz. Tolik se snažila neplakat, že skoro nepostřehla, že se dveře otevírají. Slyšela ovšem hlas, který ji volal jménem. To jediné slovo bylo jako příval teplého slunečního svitu. Zvedla hlavu. 100 Ukázka elektronické knihy