22
Středa 4. listopadu
„Je možné, že Olinda Sikonovová byla vystavena sexuálnímu násilí,“ řekl Carl Edson. Podíval se na Jodie a na hrstku policistů shromážděných v malé kan celáři policejní stanice na Flemingsbergu. Vypadalo to tam jako v kterékoli jiné kanceláři: několik řad stolů, po dél stěn police s šanony, na stropě zářivky a vepředu bílá tabule, na kte rou Carl nadepsal „Olinda Sikonovová“. Pod jménem připevnil snímky z místa činu: zachycovaly skalní rozsedlinu, detailní záběry roztříštěné hlavy, stažené kalhoty, kámen, kterým pachatel oběť zabil. Vedle fotek přilepil Carl mapu se zakroužkovaným místem činu. „Ale soudní lékařka si není úplně jistá,“ pokračoval. „Na dívčině těle ani uvnitř se nenašly žádné stopy spermatu a její poranění mohla vznik nout i jiným způsobem.“ Nebylo ještě ani devět ráno, ale Carl už se cítil hrozně unavený. V noci špatně spal, nedokázal vyhnat z hlavy obrazy útlého tělíčka na nerezo vém pitevním stole. Ani dvě silné kávy ke snídani nepomohly a on už se těšil na třetí hrnek. „Sexuální motiv nicméně vyloučit nemůžeme. Proto potřebujeme vy tvořit seznam všech známých a podezřelých pedofilů, kteří se mohli vy skytovat v okolí,“ řekl. „Já se o to postarám,“ přihlásil se muž s notebookem na klíně. Představil se jako policejní asistent Rickard Rosmark, byl to mladík s milýma modrýma očima a tmavými vlnitými vlasy. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293008