BRONWYN SCOTTOVÁ
„Sem se ale nedováží,“ řekl Fortis přesvědčivě a vyprovodil bratra ke dveřím. Avaline blesklo hlavou, že by si tím nebyla tak jistá. Fortis neznal Hayworthe, tak jako ho znala ona. Hayworth se nezastaví před ničím, jen aby získal, co chce: panství, titul, manželku jiného muže, pomstu za veřejné ponížení. Od Fortise Treshama chtěl spoustu věcí a mohl je dostat jen tehdy, když vyjde najevo, že Fortis není Fortis. Ačkoli to znělo dost fantasticky, Avaline přemýšlela, co vedlo Hayworthe k přesvědčení, že by s takovou teorií mohl uspět. Věděla, že by si nedovolil vévodu Cowdena obelhat bezdůvodně. Opíral se snad o nějaké konkrétní důkazy, nebo měl pouhé pochybnosti? Anebo ve své riskantní hře jen blufoval? Tuto možnost ale Avaline vyloučila. Ten Hayworth, kterého znala, vždycky sázel na jistotu. Obavy, které se snažila potlačit, se opět vynořily. Jestli Hayworth pochybuje, pak není jediná, kdo si všiml rozdílů a kdo váhal brát je jako samozřejmost způsobenou Fortisovými válečnými útrapami a dlouhou nepřítomností. Co když váhal i vévoda Cowden? Co by takové pochybnosti znamenaly? Přála si, aby ten, kdo pochyby vyvolal, byl její přítel. „Vyrazíme konečně na procházku?“ zeptal se Fortis a vzal si od majordoma kabát a rukavice. Oblékl se a nabídl jí rámě. Opět se tvářil vesele. Vyšli ven z domu. Bylo jasno a chladno. Chvíli šli mlčky, minuli malý kamenný kostelík, kde měli svatbu, a zamířili k rybníku, kde plavalo pár odvážných kachen. Avaline zalovila v kapse kabátu, vytáhla několik kůrek chleba a podala je Fortisovi. Fortis je nalámal a házel je kachnám, které rychle připluly ke břehu. Všiml si, jak tím Avaline odvádí pozornost od rozhovoru s Ferrisem. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292872