BRONWYN SCOTTOVÁ
„Sem se ale nedováží,“ řekl Fortis přesvědčivě a vyprovodil bratra ke dveřím. Avaline blesklo hlavou, že by si tím nebyla tak jistá. Fortis neznal Hayworthe, tak jako ho znala ona. Hayworth se nezastaví před ničím, jen aby získal, co chce: panství, titul, manželku jiného muže, pomstu za veřejné ponížení. Od Fortise Treshama chtěl spoustu věcí a mohl je dostat jen tehdy, když vyjde najevo, že Fortis není Fortis. Ačkoli to znělo dost fantasticky, Avaline přemýšlela, co vedlo Hayworthe k přesvědčení, že by s takovou teorií mohl uspět. Věděla, že by si nedovolil vévodu Cowdena obelhat bezdůvodně. Opíral se snad o nějaké konkrétní důkazy, nebo měl pouhé pochybnosti? Anebo ve své riskantní hře jen blufoval? Tuto možnost ale Avaline vyloučila. Ten Hayworth, kterého znala, vždycky sázel na jistotu. Obavy, které se snažila potlačit, se opět vynořily. Jestli Hayworth pochybuje, pak není jediná, kdo si všiml rozdílů a kdo váhal brát je jako samozřejmost způsobenou Fortisovými válečnými útrapami a dlouhou nepřítomností. Co když váhal i vévoda Cowden? Co by takové pochybnosti znamenaly? Přála si, aby ten, kdo pochyby vyvolal, byl její přítel. „Vyrazíme konečně na procházku?“ zeptal se Fortis a vzal si od majordoma kabát a rukavice. Oblékl se a nabídl jí rámě. Opět se tvářil vesele. Vyšli ven z domu. Bylo jasno a chladno. Chvíli šli mlčky, minuli malý kamenný kostelík, kde měli svatbu, a zamířili k rybníku, kde plavalo pár odvážných kachen. Avaline zalovila v kapse kabátu, vytáhla několik kůrek chleba a podala je Fortisovi. Fortis je nalámal a házel je kachnám, které rychle připluly ke břehu. Všiml si, jak tím Avaline odvádí pozornost od rozhovoru s Ferrisem. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292872
LORDŮV NÁVRAT
„Děláš si starosti kvůli Hayworthovi? To nemusíš. Myslím, že ještě nežijeme v tak šíleném světě, kde by člověk musel dokazovat, kým doopravdy je.“ Pokrčil rameny, jako by tím naznačoval, že považuje celou situaci za absurdní. „Všichni vědí, že nám Hayworth závidí. Vzteká se, že všechny jeho plány ztroskotaly. Ať teď řekne nebo udělá cokoli, bude vypadat jen jako ubožák, co prohrál.“ O chléb, který Fortis rozdrobil, se právě přetahovaly dvě kachny. Avaline si v tu chvíli připadala jako ten chléb. Jako by se z ní stala trofej, o niž soupeří dva tvrdohlaví muži bez ohledu na to, zda se jí to líbí, nebo ne. Na rozdíl od Fortise Hayworthovy hrozby nepodceňovala, ale obávala se, že jí Fortis nebude brát vážně. „Hayworth není člověk, který mluví do větru, Fortisi,“ řekla důrazně. „Neriskuje, když by mohl prohrát. Dnes jen zkoumal situaci, aby si ověřil, jaká bude reakce. Možná se mu už doneslo, co se ti včera stalo.“ A také se třeba dozvěděl, jak Fortis dře s obyčejnými farmáři ve vesnici a pomáhá jim s opravami střech. Nejspíš ho stejně jako Avaline překvapilo, že se arogantní Fortis Tresham, syn vévody, stýká s prostými vesničany a pracuje s nimi. Na rozdíl od ní však u Hayworthe Fortisovo chování vzbudilo pochybnosti. To, co ona sama připisovala změně Fortisova postoje k životu, Hayworth považoval za podezřelou a podvodnou hru. Fortis si povzdechl. „A i kdyby? Měl jsem záchvat. Potvrzuje to, že jsem voják, který prošel velkým utrpením. Nedokazuje to, že nejsem Fortis Tresham. Vlastně bych řekl, že to dokazuje pravý opak. Tedy že s největší jistotou jsem Fortis. Člověk se po roce 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292872
BRONWYN SCOTTOVÁ
prožitém v izolaci v divočině jistě nevrátí, aniž by ho to poznamenalo.“ Co když však měl Hayworth v ruce víc než jen spekulace? Avaline podala Fortisovi další chléb. „Co si přesně pamatuješ, když bitva skončila? Co se stalo pak?“ zeptala se tiše. V tomto bodě na něj zatím nikdo z rodiny nenaléhal. Ve světle nových událostí však otázka, co se s Fortisem dělo celý chybějící rok, začínala být čím dál naléhavější. „Moc si toho nepamatuju,“ odsekl Fortis a stiskl zuby. Avaline se už naučila, co to znamená. Nechtěl o tom dál mluvit. „Vybavuju si jen útržky, které většinou nedávají smysl. Neumím je vysvětlit ani sobě, natož někomu jinému. Ferris mi dnes pomohl poskládat si pár kousků dohromady.“ „Hayworth může tvé zmatenosti využít ve svůj prospěch,“ podotkla Avaline opatrně. „Jak můžeš dokázat něco, co si nepamatuješ?“ Hodila kachnám poslední kůrku chleba. „Potřebujeme tvoje vzpomínky, Fortisi. S nimi bude všechno mnohem jednodušší.“ Jemně se na něho usmála a vzala ho za ruku.
100 Ukázka elektronické knihy