CHANTELLE SHAWOVÁ
mu řekla, mu pomohlo pochopit, proč se chovala tímto způsobem. Ale nenapravilo to skutečnost, že mu záměrně upřela první čtyři měsíce života jeho syna. „Když se na ultrazvuku ukázalo, že čekám syna, rozhodla jsem se změnit si jméno ze Stanfordová na Christieová, to byl příjmení mé matky za svobodna,“ řekla rozhodně. „Nechtěla jsem, aby měl můj syn stejné příjmení jako jeho předek, kterého v životě neuvidí, a tak se jmenuje Loukas Christie.“ „Aha, takže změna jména vysvětluje, proč jsem tě nemohl najít. Moje ochranka udělala všechno možné, aby zjistili, kde se nalézáš.“ Svraštil čelo. „Proč jsi nedala Loukasovi mé příjmení?“ „Nebyl jsi tam, když jsem zapisovala jeho narození, takže tvoje jméno v jeho rodném listě vůbec není.“ „Rodný list můžeme doplnit, abych tam byl zapsaný jako otec, a jeho jméno se může změnit na Karelis.“ „Ne.“ Isla přešla přes místnost a postavila se proti němu, v očích jí zuřila bouře. „Nechci mu jednou vysvětlovat, že sice nosí příjmení svého otce, ale že pro něj ve tvém životě není místo.“ „To nebudeš muset, protože to se nestane,“ řekl Andreas chladně. „Můj syn bude dělat čest jménu mé rodiny a bude vyrůstat v Řecku.“ Oči se jí rozšířily šokem. „Loukas bude žít v Anglii se mnou. Jestli ses rozhodl, že se s ním chceš stýkat, můžeš ho navštěvovat. Možná by s tebou mohl občas strávit víkend nebo jet do Řecka na kus prázdnin, až bude starší. Ale dokud je malý, potřebuje být se svou matkou. Beru ho domů.“ Ustoupila od Andrease a zamířila ke dveřím. „Už musím jít. Dinos a Toula na mě čekají.“ „Obávám se, že už z Louloudi odjeli.“ Zastavila se a rázně se otočila. „Jak to víš?“ „Protože jsem jim řekl, že ses rozhodla zůstat na 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292847
HŘÍŠNÝ OSTROV
ostrově. V předpovědi počasí hlásili bouři a Dinos se mnou souhlasil, že by měli odrazit, než jim špatné počasí odjezd na pevninu znemožní.“ V očích se jí vztekle zablesklo. „Nemůžu uvěřit, že jsi Dinovi a Toule lhal. Odmítám tu zůstat. Budeš muset zavolat pilotovi vrtulníku a říct mu, aby pro mě přiletěl.“ Nemělo by mě to těšit, ale zatraceně, zaslouží si trochu trpět, po tom, co mi provedla, pomyslel si Andreas zasmušile. „Tobě klidně zařídím odlet helikoptérou,“ protáhl. „Ale Loukas tu zůstane se mnou.“ Spadla jí čelist. Dostal ji. „Můj syn je Karelis a nebude mu nic chybět. Říkáš, že na materiálních věcech nezáleží, ale víš, že to není úplně pravda. Můžu mu poskytnout životný styl, který si může dopřát jen pár velmi bohatých lidí. Bezpečí, luxus, nejlepší vzdělání – a lásku.“ Nepustil ji ke slovu, když po něm chtěla to slovo zopakovat. „Nemyl se, budu svého syna milovat a budu mu dobrým otcem.“ „To je absurdní.“ Vrátila se přes pokoj a zastavila se těsně před ním. „Nemůžeš oddělit čtyřměsíční dítě od matky.“ „To ty chceš odjet. Já neříkám, že musíš.“ „Chápu, o co ti jde. Jde ti o moc, že ano?“ Zabodla mu ukazovák do prsou. „Ve skutečnosti ti nejde o Loukase. Ještě před hodinou jsi ani netušil, že existuje.“ „A čí je to chyba?“ Andreas zaťal zuby. „Změnila sis jméno, abych tě nemohl najít.“ „To nebylo proto…“ „Kdybys mi dala vědět, že se mi narodil syn, mohl jsem tam okamžitě být. Řeklas mi, že Loukas po narození málem zemřel, ale přesto jsi mi nedala šanci být s ním. Ale teď ho mám a nedovolím, abys mi s ním zase zmizela.“ „Nemůžeš mě tu držet jako ve vězení,“ vykřikla 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292847
CHANTELLE SHAWOVÁ
a znovu ho píchla do hrudi. Tentokrát silně. Chladná, vyrovnaná Isla, se kterou se Andreas kdysi seznámil v domě svého otce v Londýně, se proměnila v divokou, vášnivou ženu, která se mu podvolila v chatce u moře. Teď jí v očích planula zloba místo touhy, ale když ji chytil za ruku, než mu stihla potřetí zabořit prst do žeber, zahlédl, že se jí rozšířily zorničky, a pochopil, že bojuje s tím, jak moc ji přitahuje. Zatáhl ji za ruku a přitáhl si ji blíž, takže se jejich těla téměř dotýkala. Cítil, jak mezi nimi sálá horko. Cloumá s námi chemie, bez téhle komplikace bych se klidně obešel, pomyslel si Andreas. Byla to zkouška pevné vůle, odolat nutkání sklonit hlavu a zmocnit se jejích rtů. Rozšířily se jí oči a olízla si spodní ret. Vědomí, že po něm touží stejně jako on po ní, to dělalo jen horší. S dušeným syknutím vykroutila ruku z jeho sevření. „Nenávidím tě,“ prskla a vyrazila z pracovny. O chvíli později Andreas vyhlédl z oka a spatřil ji tlačit kočárek dolů po cestě vedoucí k molu. Nechal ji jít. Z ostrova neunikne a až se vrátí do vily, řekne jí, jak to mezi nimi bude dál. Bylo na čase uchopit zas pevně otěže.
100 Ukázka elektronické knihy