ANNIE WESTOVÁ
Protlačil se davem ke Caro a jejímu partnerovi. „Myslím, příští tanec je můj.“ Nečekal na odpověď, nevšímal si princových protestů a vzal Caro kolem pasu. Zachvěla se a on ucítil uspokojení. Vzápětí spustila hudba a Jake ji vedl doprostřed tanečního parketu. Původně nechtěl tančit, chtěl ji jen oddělit od jejího partnera, a tohle byl ten nejjednodušší způsob. Nemělo to nic společného s tím, jak dychtivě jí přitiskl dlaň na záda. S tím triumfálním pocitem, s jakým ji k sobě přitiskl. S jejími rozšířenými zorničkami a pootevřenými rty, jako kdyby nemohla popadnout dech. S tím, jak dokonale její štíhlá postava padla do jeho objetí. Nechala se vést, jako kdyby spolu tančili odjakživa. Stejně jako se jejich těla dokonale doplňovala, když se líbali a ona vzlykala v jeho náruči. Ucítil na jazyku trpkou pachuť. Ty slzy byly falešné. Ona byla falešná. Všiml si jemných zlatých drátků posázených rudými drahokamy, které měla vpletené do vlasů, a sladěných, dlouhých náušnic, které se zhouply při každém jejím pohybu. Slyšel šustění bohaté plesové róby, která mu vlála kolem nohou. Ale královská okázalost pro něho nic neznamenala. Nádhera nenahradí dobré srdce. Skutečnost, že jeho tělo stále reagovalo na její blízkost, ho jen utvrzovala v tom, že se on a jeho neteř musejí vymanit z jejího zhoubného vlivu. „Pověz mi, princezno Carolino, jsi nejstarší z rodiny, proč ses ještě nevdala? Netoužíš mít vlastní rodinu a děti?“ Caro klopýtla a byla by upadla, nebýt jeho ocelově pevného sevření. Nezpomalil, snad ještě rychleji ji vedl do další otočky, takže se ho musela držet, aby neztratila rovnováhu. Pod prsty cítila pevné svaly a prohřátou látku. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292846