98
l o u i s e
m
.
f e i n
•
d c e r a
ř í š e
„Neslyšela jsem gong,“ odpovídám a nehýbám se z místa. „Vyřiď, prosím, mamince, že se opláchnu a hned přijdu,“ dodám a mávnu rukou. „Jak si přejete,“ odpoví strojeně a odejde. Rychle strčím deník co nejdál pod matraci. Nemůžu riskovat, že ho někdo najde, protože skrývá mé největší tajemství. Po večeři Karl vyráží do města na taneční zábavu pořádanou jeho jednotkou HJ. My tři se přesuneme do obývacího pokoje, kde Mutti popíjí silnou černou kávu a Vati obvyklý koňak. Sedím na pohovce co nejdál od tátova křesla, protože pokuřuje doutník. Úzký pruh kouře ve světle lampy stoupá vzhůru a pak obtáčí celý pokoj. Nasládlý pach mě dráždí v nose i krku a nutí mě kuckat. „Rozhodl jsem se v Leipzigeru otevřít nové téma,“ oznamuje nám, přitom si natáhne nohy, opře se v křesle a vyšpulí břicho. „Nazvu to Tažení za novou morálku!“ dodává a rukou ve vzduchu kreslí oblouk. „Zatímco Hitler usiluje o to, aby náš národ expandoval za hranice, my musíme zajistit, aby nepřítel nezneužil situace a nekorumpoval nás v naší domovině.“ „Už je na čase, aby s tou holotou někdo něco udělal,“ zamumlá Mutti. „Já o žádné holotě v Lipsku nevím,“ ozvu se. Vzpomenu si sice na drzé dělníky z tramvaje, ale nezmíním se o nich. Vati by mi mohl zakázat jezdit po městě bez dozoru. „Umění a muzika undergroundu, prostituce, nemorální literatura – to se neomezuje jen na Berlín,“ poznamená Mutti. „Ta je i tady v Lipsku?“ divím se. „Ano, část společnosti kašle na zákony,“ dodá Vati. „Policie o tom ví, ale nic nedělá. Hlásí to sice stranickým nebo městským úředníkům, dopisy cestují sem tam, ale lidi nejsou schopní se dohodnout a nikdo nezakročí.“ „Co si o tom všem myslí starosta Schultz?“ ptá se Mutti. „Ten se mnou naprosto souhlasí, že je nutné zasáhnout. A to radikálně.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292811