98
l o u i s e
m
.
f e i n
•
d c e r a
ř í š e
„Neslyšela jsem gong,“ odpovídám a nehýbám se z místa. „Vyřiď, prosím, mamince, že se opláchnu a hned přijdu,“ dodám a mávnu rukou. „Jak si přejete,“ odpoví strojeně a odejde. Rychle strčím deník co nejdál pod matraci. Nemůžu riskovat, že ho někdo najde, protože skrývá mé největší tajemství. Po večeři Karl vyráží do města na taneční zábavu pořádanou jeho jednotkou HJ. My tři se přesuneme do obývacího pokoje, kde Mutti popíjí silnou černou kávu a Vati obvyklý koňak. Sedím na pohovce co nejdál od tátova křesla, protože pokuřuje doutník. Úzký pruh kouře ve světle lampy stoupá vzhůru a pak obtáčí celý pokoj. Nasládlý pach mě dráždí v nose i krku a nutí mě kuckat. „Rozhodl jsem se v Leipzigeru otevřít nové téma,“ oznamuje nám, přitom si natáhne nohy, opře se v křesle a vyšpulí břicho. „Nazvu to Tažení za novou morálku!“ dodává a rukou ve vzduchu kreslí oblouk. „Zatímco Hitler usiluje o to, aby náš národ expandoval za hranice, my musíme zajistit, aby nepřítel nezneužil situace a nekorumpoval nás v naší domovině.“ „Už je na čase, aby s tou holotou někdo něco udělal,“ zamumlá Mutti. „Já o žádné holotě v Lipsku nevím,“ ozvu se. Vzpomenu si sice na drzé dělníky z tramvaje, ale nezmíním se o nich. Vati by mi mohl zakázat jezdit po městě bez dozoru. „Umění a muzika undergroundu, prostituce, nemorální literatura – to se neomezuje jen na Berlín,“ poznamená Mutti. „Ta je i tady v Lipsku?“ divím se. „Ano, část společnosti kašle na zákony,“ dodá Vati. „Policie o tom ví, ale nic nedělá. Hlásí to sice stranickým nebo městským úředníkům, dopisy cestují sem tam, ale lidi nejsou schopní se dohodnout a nikdo nezakročí.“ „Co si o tom všem myslí starosta Schultz?“ ptá se Mutti. „Ten se mnou naprosto souhlasí, že je nutné zasáhnout. A to radikálně.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292811
99
l o u i s e
m
.
f e i n
•
d c e r a
ř í š e
„Proti čemu, tati?“ Vati potáhne z doutníku. „Proti morálnímu úpadku,“ odpoví a vyfoukne oblak kouře. „Lipsko je teď čtvrtým největším městem Německa. Rozlehlá metropole, kam jezdí za prací dělníci z celé země. A k tomu dost Poláků, Rusů a jiných Slovanů a Židů. Ti naše zákony otevřeně sabotují, opíjejí se tu a zneužívají naše děvčata. Jednoho Žida tento týden dokonce přistihli, jak se koupe v městském bazénu.“ „A to je tak špatné?“ vyhrknu a rodiče se na mě přísně zadívají. Zadržím dech a zabořím se hloub mezi polštáře gauče. Vidím Walterův úsměv. Ty jeho oči. Špinavý Žid. Je něco takového možné? Myslel by si snad každý, že na mě trochu jeho špíny ulpělo? Proč by se nemohli koupat ve stejném bazénu a procházet ve stejném parku jako my? „Chceme, aby Lipsko bylo dál bezpečné a ty ses po něm mohla pohybovat bez obav.“ Vati máchne sklenkou mým směrem. „Dopřáváme ti až moc volnosti.“ „Ale já se cítím naprosto bezpečně, tati.“ „Herto,“ otec se na mě přísně zadívá, „víš vůbec, kolik v téhle čtvrti ještě žije Židů?“ Zavrtím hlavou. „Dva tisíce! Jen tady v Gohlis. Stále se tu drží, s těmi svými špinavými zvyky a hlasitým projevem, i když se jich tolik snažíme zbavit. Jsou jako hmyz!“ A mně nikdy nic zlého neudělali! Mám chuť zakřičet. Nikdy se ke mně nikdo z nich ani nepřiblížil. Podle všeho se jen starají o svoje záležitosti jako všichni ostatní. „Jak máme zajistit, abys byla v bezpečí?“ pokračuje otec. „Berlín už je dokázal vystrnadit z parků a nevidím důvod, proč bychom to nemohli zkusit taky. Koneckonců,“ znovu potáhne a klepne se ukazováčkem do hrudi, „dokázal jsem zlikvidovat baštu židovského tisku, což byl větší problém, takže je dostaneme i z parků a postaráme se, aby policie dělala, co má.“ A taky jsi jim ukradl domy. Tenhle dům.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292811
100
l o u i s e
m
.
f e i n
•
d c e r a
ř í š e
„Co přesně se tedy chystáš udělat?“ ptá se Mutti a naklání hlavu ke straně. „Nechám každý týden otisknout nový sloupek, kde na všechny problémy upozorním. Budu lidem připomínat platné zákony. Nejspíš každý týden jeden. Vybídnu čtenáře, aby posílali příspěvky o jednotlivých přečinech, které úřady neřeší, jako tenhle,“ klepne prstem na noviny a já zahlédnu titulek: „Židé ruší klid pořádáním náboženských sešlostí v prázdném skladišti!“ „Požádám všechny správné Němce, aby měli oči otevřené a všímali si každého náznaku zkorumpovaného, protiněmeckého chování, a ohlásili to. Naši novináři pak ta obvinění prošetří.“ Vati se usmívá. „Otto Schultz je mou iniciativou nadšený. Mimochodem, příští středu večer nás zve na drink, Hélène. Budou tam straničtí pohlaváři z celého Saska.“ „To je ale skvělá zpráva, Franzi.“ „Však oni se ozvou a projeví,“ usmívá se otec. „Zvlášť ženy. Ha! Ženské a jejich malicherná závist. Měla bys vidět ty dopisy, co dostávám. Často to ale nejsou jen pomluvy. Obyčejně se v nich najde zrnko pravdy, a to je třeba prověřit. Aspoň se mí novináři něčím zaměstnají.“ Žaludek se mi stahuje při pomyšlení, že by o nás s Walterem někdo napsal otci do novin. „Vlastně bych taky měla jeden nápad, Franzi,“ říká Mutti a nalévá si z konvice další kávu, „a chtěla bych se s tebou poradit. Myslím, že bys mi mohl pomoct,“ dodá rychle. „Nebo pan Otto Schultz, když ti tak fandí…“ Otec jí pokyne, aby pokračovala. „Mluvila jsem s členkami Unie lipských matek a podle všeho tu máme dost… nechtěných dětí. Kvalitních árijských dětí. Nejspíš od těch děvčat, co trávila léto na táborech s kluky z HJ.“ Mávne odmítavě rukou. „Ale jde o děti dobré krve, které by si zasloužily správnou výchovu. Myslím německou výchovu, než aby rostly jako dříví v lese nebo byly svěřeny nevhodným rodinám.“ Odmlčí se, aby nabrala dech. „Podobné státní dětské domovy už zřizují i v jiných městech, třeba v Mnichově. Tak mě napadlo, že bychom takový
Ukázka elektronické knihy