KATHRYN HUGHESOVÁ
Za ní se začala tvořit krátká fronta, která ji následovala do umývárny. Sestra Atkinsová už napustila vodu do obou van. Ellen se mezi ně postavila s rukama v bok a s tváří rudou od horké páry. „Pojďte, nezdržujte, nemáme na to celý den.“ Pacientky byly na tuto proceduru zvyklé a hned hlásily, že se chtějí umýt první. Bez jakýchkoliv rozpaků si svlékaly šaty i spodní prádlo. Amy už na tomto místě hnije sedmnáct dní a za celou tu dobu se koupala jen jednou. Opravdu zoufale se potřebovala zbavit nahromaděné špíny, jenže nebyla dost rychlá. Pearl a další pacientka byly ve vanách první. Když se Pearl ponořila, z okrajů vany přetekla voda. „Je to jako koupat slůně,“ poznamenala sestra Atkinsová, když Pearl nalila vodu na hlavu. První dvě pacientky bez okolků namydlily, vydrhly a potom jim přikázaly, aby se postavily a vylezly ven. Sestra Atkinsová si otřela čelo. „Další.“ Amy s nervózním úsměvem vystoupila z řady. „Pokud vám to nevadí, svléknu se, až bude koupel připravena.“ Sestra Atkinsová na ni překvapeně zírala. „Je připravena.“ „Ale... vždyť to je tatáž voda, v níž se myla Pearl!“ Sestra Atkinsová se otočila k Ellen, která měla plné ruce práce s další pacientkou. „Slyšela jste ji?“ kývla hlavou směrem k Amy. „Chce novou vodu. Věřila byste tomu?“ Přistoupila blíž k Amy, jejich obličeje byly vzdáleny jen několik centimetrů. „Teď mě poslouchej!“ vyštěkla. „Nevím, kde si myslíš, že jsi, ale to nejsou lázně! Nemáme čas vypouštět a napouštět vodu po každé pacientce, ty rozmazlená hlupačko!“ „Tohle ale není hygienické! Tak se koupou ovce.“ Sestra Atkinsová rozzuřeně vyprskla: „A dost! Postav se na konec řady.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292561
KLÍČ
Strčila Amy do prsou tak silně, až mladou ženu odhodila vzad. Uklouzla na mýdlové vodě, která vytekla na zem při předchozí koupeli Pearl, a obličejem vrazila do okraje vany. Na chvíli ji ochromila ostrá bolest a musela překonávat mdloby, které ji přemáhaly. Ruku si přiložila na tvář. Byla horká a ona začínala cítit, jak jí otéká oko, ale nevykřikla. Nemíní sestře Atkinsové dopřát takové potěšení. Amy seděla v boční místnosti spolu s několika dalšími pacientkami, které čekaly návštěvu. Ještě nikdy v této části budovy nebyla. Bylo však jasné, že tohle je tvář, kterou ústav ukazuje veřejnosti. Na podlaze byl například koberec, i když s ohyzdným křiklavým vzorem, v krbu za mřížkou hořel oheň, polena praskala a místnost naplňovala vůně hořící borovice. V mosazném květináči dokonce rostla vysoká květina s krásnými zelenými listy. Květiny v květináčích nebyly na oddělení povoleny, neboť někteří pacienti měli ve zvyku jíst hlínu. Nepostavila se, aby otce pozdravila, jen mu nestavila tvář, když se sehnul, aby ji políbil. Pokud ho její vzhled šokoval, určitě ho stálo hodně námahy, aby své pocity nedal najevo. „Sestra mi řekla, že jsi zakopla a spadla v koupelně.“ Natáhl se, aby se dotkl její tváře, ale Amy se prudce odtáhla. „O tom nepochybuji!“ Sestry ji násilím navlékly do čistých šatů, ale stále smrděla a vlasy měla slepené a mastné. „Vidím, že ses dala ostříhat.“ „Ach, ano, mají tu úžasné kadeřnictví! Dokonce ti udělají i manikúru.“ Oběma rukama si prohrábla krátké vlasy, takže nyní jí trčely na všechny strany. Podívala se na otce. „Ostříhali mě tupými nůžkami!“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS292561
KATHRYN HUGHESOVÁ
Zhluboka se nadechla a zachvěla se. Ne, nebude plakat, ale její hlas byl jen o trochu hlasitější než šepot. „Musíš mě vzít domů. Slibuji, že...“ „Amy, prosím!“ přerušil ji varovným tónem, „lékař říká, že nejsi v pořádku.“ „To nemyslíš vážně! Viděla jsem ho jednou, a to se jen snažil vyprovokovat mě. Vyloženě chtěl vyvolat hádku.“ „Amy, buďme k sobě upřímní. Na to, abys vyletěla, ti stačí málo.“ Mluvil unaveným hlasem a nervózně si při tom mnul ruce. Všimla si, že na spáncích mu zešedivěly vlasy. Mezi obočím se mu objevily dvě vrásky, a přestože světlo v očích mu zhaslo už dávno, teď byly prázdné, jako by neměl sílu projevovat zájem. Tak moc ho miluje, každou jeho část! Způsob, jakým se na ni díval, vzpomínku na jeho vůni a na tvar jeho těla, když mu vylezla na kolena před krbem. Když byla dítě, nebylo místo, kde by byla raději. Samozřejmě kromě máminých kolen. Ta sice nebyla tak pohodlná, neboť měla kostnaté nohy, zato však měla dlouhé a jemné vlasy. Hlavou se opřela o matčina prsa, chytila pramínek jejích vlasů a přejela si jimi po horním rtu. Byly hedvábně jemné a voněly po kokosu. Hrála si s nimi, dokud neusnula. Bylo to příliš těžké. Hrdlo se jí svíralo a cítila, že jí po tváři stéká horká slza. Zaštípala ji na zraněné kůži. „Tati, moc mi chybí,“ zašeptala. Hlavu si zabořila do dlaní, aby neviděl její slzy, a ucítila, jak se předklonil a poplácal ji po koleni. „I mně, Amy. I mně.“ „Odpustíš mi?“ Jeho hlas byl chraplavý a sotva ho slyšela, když odpověděl: „Moc dobře víš, že ano.“ Když návštěvy odešly a pacientky se vrátily na oddělení, Ellen šla zamknout návštěvní místnost. Rozhrabala uhlíky v krbu a všechny 100 Ukázka elektronické knihy