z toho učinit hlavní smysl života. To je pravý význam bódhičitty. Dobrý člověk uvažuje, jak odstraní bolesti hlavy druhých, a dočká se bezpochyby nezměřitelných zásluh. Co ale říci o zásluhách toho, jenž chce odstranit utrpení všech bytostí a hodlá je obdařit nezměrnou ctností? Proč se nezrodil dříve tento jedinečný drahokam existence? Mysl obrácená k vlastnímu dobru nemůže nikdy rozkvést pro dobro druhých. Moc se mi líbí Šántidévův „drahokam“, jímž podtrhuje, jak je bódhičitta nesmírně cenná a „jedinečná“. Ve svém Úvodu na cestu k probuzení vyjadřuje stejnou myšlenku pomocí dalšího obrazu: Stejně jako slepec náhodou najde drahokam na smetišti, tak i já přešťastný jsem nějak přišel k probuzené mysli. Tyto verše zdůrazňují, jak neuvěřitelně vzácné je nalezení bódhičitty – jaká je pravděpodobnost, že by
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291973
slepec našel na smetišti drahokam? Objevení bódhičitty je stejně nepravděpodobné, téměř nahodilé. Přesnou definici bódhičitty uvádí Maitréja v Ozdo bě uvědomění: „Přát si dosažení úplného, dokonalého osvícení pro dobro druhých.“ Velmi důležitá jsou slova „pro dobro druhých“, jelikož nám připomínají, kam máme upírat pozornost. Bódhičitta je tak mocná zčásti proto, že do jediné pohnutky shrnuje několik různých hybných sil transformace, jimiž jsme se v této knize již zabývali. Pokud si přejeme dosáhnout osvícení pro dobro druhých, naše myšlenky automaticky směřují k širším souvislostem, nikoli k tomu, co se děje teď, soustřeďují se na proměnu vnitřních procesů, nikoli na přetváření vnějšího světa, vedou nás k soucitné pozornosti věnované jiným bytostem, nikoli sobě. V bódhičittě je obsažen i klid mysli – neusilujeme o osvícení jen kvůli lidem, které vnímáme jako blízké, ale kvůli všem bytostem bez ohledu na to, kde ve vesmíru přebývají a jakou úroveň citlivosti prožívají. V bódhičittě není místo pro předpojatost. Můj učitel přirovnává bódhičittu k palivu v autě nebo letadle, protože pohání náš vnitřní rozvoj. Já tuto metaforu ještě rozšířím: intelektuální pochopení dharmy se dá přirovnat k samotnému vozu – čím hlubší pochopení, tím lépe. Ale bez upřímného záměru uplatnit bódhičittu, tedy bez naléhavé potřeby vkládat do skutků velkou lásku a velký soucit, nás vozidlo se sebelepší výbavou a funkcemi daleko nedoveze. O textech tibetského buddhismu na toto
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291973
téma dalajlama říká: „… zjistíme, že soucit je nejen vysoce oceňován, ale že autoři rovněž opakovaně zdůrazňují jeho důležitost, protože skutečně leží u kořenů veškerého duchovního úsilí.“ Z formálního hlediska se člověk oficiálně stává buddhistou ve chvíli, kdy se uchýlí ke třem klenotům, jimiž jsou Buddha, dharma a sangha (duchovní společenství lidí praktikujících buddhismus). Je to jednoduchý proces, v němž se zavážeme, že se zřekneme pěti škodlivých typů jednání, zejména zabíjení, krádeže, nevhodného sexuálního chování, lži a užívání omamných látek (bezpodmínečný je pouze první požadavek). V tibetském buddhismu se přitom obvykle skládá i slib bódhičitty zahrnující osmnáct hlavních a šestačtyřicet vedlejších slibů, na jejichž základě se bódhičitta uplatňuje v praxi. Rozvíjení bódhičitty, soucitné mysli osvícení, je tudíž v tibetském buddhismu ústředním tématem a odlišuje ho tak od ostatních buddhistických škol. Reakce lidí, kteří se s bódhičittou setkají poprvé, bývají velmi různé: někteří ji chtějí důkladně prozkoumat ze všech stran, jiní reagují spíš intuitivně, srdcem, a mají pocit, že konečně objevili základ smysluplného života. Mě tato myšlenka okamžitě zaujala a poměrně rychle jsem si uvědomil, že žádná jiná altruističtější, vznešenější a smysluplnější pohnutka pro mé konání mě nenapadá. Ani v širších souvislostech patrně neexistuje nic, co by ji převyšovalo. Toto poznání nicméně doprovázela jedna skličující myšlenka: cožpak si mohu začít namlouvat, že
Ukázka elektronické knihy