14. ledna 2014 vyšel článek s názvem Psychoprášky pro děti. Čím dál většímu počtu dětí a mladistvých se předepisují neuroleptika. Autor článku Werner Bartens citoval brémského ekonoma Gerda Glaeskeho zabývajícího se ekonomikou zdravotnictví: „Velmi mě zneklidňuje nárůst předpisů na neuroleptika. Očividně se spektrum léků určených na přizpůsobivost dětí teď rozšířilo také na tyto silně účinné látky.“ Cílem podávání léků je, aby se děti přizpůsobily. Připadá mi to děsivé. Dětem není dovoleno stát se tím, kým chtějí, ale mají se přizpůsobit, aby mohly fungovat. Psychofarmaka nám přislíbí jistotu. Slíbí nám, že u zkoušek kvůli strachu nepohoříme a nebudeme se bát veřejného vystoupení. A tak si člověk vezme před zkouškami léky. Uklidní se před přednáškou. A vezme si prášek i před pohřbem, aby neplakal, ale zvládl emočně náročnou situaci úplně v klidu. Jenže tato neustálá snaha se zajistit člověku brání v opravdovém životě. Německé slovo sicher (jistý, bezpečný) pochází z latinského výrazu securus a znamená „nemít starosti“. Se = sine = bez. A curus pochází z cura = starost. Podle Martina Heideggera je člověk ve své podstatě tvorem ustaraným. Starosti patří k životu. Otázkou je, jak si s nimi poradíme. Ježíš nás vyzývá, abychom si nedělali starosti se svým životem, stravou a oblečením. Máme se od starostí odpoutat, ale nepotlačovat je. A máme si dělat starosti s tím, co je podstatné:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291957