14. ledna 2014 vyšel článek s názvem Psychoprášky pro děti. Čím dál většímu počtu dětí a mladistvých se předepisují neuroleptika. Autor článku Werner Bartens citoval brémského ekonoma Gerda Glaeskeho zabývajícího se ekonomikou zdravotnictví: „Velmi mě zneklidňuje nárůst předpisů na neuroleptika. Očividně se spektrum léků určených na přizpůsobivost dětí teď rozšířilo také na tyto silně účinné látky.“ Cílem podávání léků je, aby se děti přizpůsobily. Připadá mi to děsivé. Dětem není dovoleno stát se tím, kým chtějí, ale mají se přizpůsobit, aby mohly fungovat. Psychofarmaka nám přislíbí jistotu. Slíbí nám, že u zkoušek kvůli strachu nepohoříme a nebudeme se bát veřejného vystoupení. A tak si člověk vezme před zkouškami léky. Uklidní se před přednáškou. A vezme si prášek i před pohřbem, aby neplakal, ale zvládl emočně náročnou situaci úplně v klidu. Jenže tato neustálá snaha se zajistit člověku brání v opravdovém životě. Německé slovo sicher (jistý, bezpečný) pochází z latinského výrazu securus a znamená „nemít starosti“. Se = sine = bez. A curus pochází z cura = starost. Podle Martina Heideggera je člověk ve své podstatě tvorem ustaraným. Starosti patří k životu. Otázkou je, jak si s nimi poradíme. Ježíš nás vyzývá, abychom si nedělali starosti se svým životem, stravou a oblečením. Máme se od starostí odpoutat, ale nepotlačovat je. A máme si dělat starosti s tím, co je podstatné:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291957
Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Matouš 6,31–33
Ježíšovou odpovědí na lidské starosti je důvěra v Boží péči a přesměrování starostí na Boží království. Měli bychom se snažit o to, aby v nás převládl Bůh a neovládaly nás obavy a potřeby. Psychofarmaka nám zajistí jinou jistotu. Jsou pojistkou proti emocím a pocitům, které jsou pro člověka přirozené. V technickém smyslu je pojistka zařízení, které něco blokuje. Psychofarmaka jsou pojistkou, která je nám předepsána, aby blokovala život. Mají utlumit emoce, pocity, obavy a nejistoty. Jenže tím tlumí také život. Pocity jsou totiž projevem živosti. Když je odstřihneme, odřízneme se od života. Jako hospodářský správce jsem několikrát mluvil se zástupci různých firem. Často přicházeli sebejistě do mé kanceláře a okamžitě začali uplatňovat naučené strategie. Ovšem když na mě jejich sebevědomý projev neudělal dojem a v průběhu rozhovoru přišla řeč na důležitá témata, svěřili se mi s tím, že je toho na ně moc, a proto užívají psychofarmaka. Jejich zdánlivá jistota byla způsobena
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291957
léky. Ale nebylo jim z toho dobře. A já jako zákazník jsem cítil, že bych si od někoho, kdo navenek působil přehnaně sebejistě, nejspíše nic nekoupil. Potřebuji z něj cítit člověka. Když mám pocit, že mluvím se strojem, nevěřím výrobkům, které mi ten člověk nabízí. Zdánlivá sebejistota vyvolaná léky je kontraproduktivní. Takoví zástupci nejsou natolik úspěšní jako ti, kdo působí lidsky. Podobné je to v případě, když si lidé vezmou psychofarmaka před přednáškou. Potom ji sebejistě odprezentují, ale nespojí se s publikem a jejich přednáška nezanechá trvalý dojem. Řečníci zvládnou mluvit bez silných emocí, ale ani je nevyvolají u publika. Jedna zpěvačka mi vyprávěla, že má před každým vystoupením strach. Odmítá užívat psychofarmaka. Prostě strach překoná. Díky němu je citlivější, takže se snaží prožívat každý okamžik. A strach ji osvobozuje od nadvlády ega, které chce při každém vystoupení zazářit. Lidé jí po koncertě často říkají: „To jsi nezpívala ty, ale Bůh zpíval tvým prostřednictvím.“ Její zpěv na ně zapůsobil, protože cítili, že skrze strachem zlomenou zpěvačku zaznělo něco jiného, něco, co pochází od Boha a co proniklo do hloubi jejich srdcí. K opravdovému životu patří spojení s pravým já, se svým nitrem. Psychofarmaka od toho člověka odříznou. Vůbec se ke svému nitru nedostane. Žije jen na povrchu. Cesta do nitra vede přes vlastní pravdu neboli přes emoce, potřeby, strachy, vztek, výčitky, zármutek, citlivost. Když člověk všechno
Ukázka elektronické knihy