a nedá si diktovat druhými. Nejprve se tomu ale musí v bolestném procesu učit. Zpočátku se domnívá, že si jako král může dopřát všechno, co se mu zlíbí. Zatouží-li po ženě, ta mu musí být po vůli. Ale prorok Nátan ho s tímto chybným životním postojem konfrontuje. Na rozdíl třeba od řady dnešních politiků to David nepopírá, ale podívá se své vině do tváře. Přizná si ji. Truchlí nad synem, který kvůli jeho hříchu bojuje o život. Jakmile však syn zemře, král se vykoupe a obleče si nové šaty. Přijímá Boží úděl. Ten, kdo se pouští do životního zápasu, ten, kdo přijímá zodpovědnost za druhé, přitom vždycky narazí i na vlastní hranice. Naráží na svou nezkrotnost a sebepřeceňování. Život mu vrací ránu a David se najednou přestává vézt na vlně úspěchu. Musí prchat před vlastním synem. Musí přihlížet tomu, jak se jeho synové mezi sebou perou o moc. Ale ať už se děje cokoli, David se vždycky obrací k Bohu. Prosí ho o radu. Obrací se na proroky a kněze, nejenom na „politiky“. Mohli bychom říci, že hledá duchovní radu. Neustále se vrací ke zdroji Božího Ducha, aby čerpal z pramene Boží moudrosti. Ví, že k dobrému vládnutí nestačí pouhý rozum. Má-li být schopen nést v tomto světě správným způsobem zodpovědnost, je zapotřebí ještě jiného zdroje. Stinnou stránkou skvělého krále, který zajišťuje své zemi rozkvět, je tyran, který má nutkání ovládat druhé, aby si posílil pocit vlastní nedostatečné hodnoty. Musí druhé ponižovat, aby dokázal uvěřit ve vlastní velikost. Činy těchto tyranů jsou charakterizovány „taktikami
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291955