a nedá si diktovat druhými. Nejprve se tomu ale musí v bolestném procesu učit. Zpočátku se domnívá, že si jako král může dopřát všechno, co se mu zlíbí. Zatouží-li po ženě, ta mu musí být po vůli. Ale prorok Nátan ho s tímto chybným životním postojem konfrontuje. Na rozdíl třeba od řady dnešních politiků to David nepopírá, ale podívá se své vině do tváře. Přizná si ji. Truchlí nad synem, který kvůli jeho hříchu bojuje o život. Jakmile však syn zemře, král se vykoupe a obleče si nové šaty. Přijímá Boží úděl. Ten, kdo se pouští do životního zápasu, ten, kdo přijímá zodpovědnost za druhé, přitom vždycky narazí i na vlastní hranice. Naráží na svou nezkrotnost a sebepřeceňování. Život mu vrací ránu a David se najednou přestává vézt na vlně úspěchu. Musí prchat před vlastním synem. Musí přihlížet tomu, jak se jeho synové mezi sebou perou o moc. Ale ať už se děje cokoli, David se vždycky obrací k Bohu. Prosí ho o radu. Obrací se na proroky a kněze, nejenom na „politiky“. Mohli bychom říci, že hledá duchovní radu. Neustále se vrací ke zdroji Božího Ducha, aby čerpal z pramene Boží moudrosti. Ví, že k dobrému vládnutí nestačí pouhý rozum. Má-li být schopen nést v tomto světě správným způsobem zodpovědnost, je zapotřebí ještě jiného zdroje. Stinnou stránkou skvělého krále, který zajišťuje své zemi rozkvět, je tyran, který má nutkání ovládat druhé, aby si posílil pocit vlastní nedostatečné hodnoty. Musí druhé ponižovat, aby dokázal uvěřit ve vlastní velikost. Činy těchto tyranů jsou charakterizovány „taktikami
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291955
zastrašování, vnucování, manipulace, malichernosti a paranoie“ (Arnold, str. 161). V zemi tyrana se poddaní stahují do krytu, místo aby byli ochotni podstupovat riziko. Místo tvůrčího ducha tu vládne jen kázeň a pořádek. Život skomírá. V muži se ukrývá velké pokušení přijmout tento negativní archetyp krále. Dalším pokušením je odmítání jakékoli zodpovědnosti a snaha zůstat věčným chlapcem – puer aeternus, jak takového muže nazývá C. G. Jung. V této souvislosti se hovoří také o komplexu Petra Pana. Pan byl synem řeckého boha Herma. Je obrazem chlapce, který nikdy nedospěje. Pan „žije v moři možností a není ochoten rozhodnout se pro jednu věc či záležitost, protože se nechce vzdát ostatních nabízejících se možností“ (Bolen, str. 244). Patrick Arnold je přesvědčený, že právě puer aeternus, přitažlivý, mladistvý a povrchní muž, je tím, koho dnešní popkultura dokáže skvěle prodávat. Když se podíváme do výkladních skříní obchodů, skuteční muži tam většinou chybí, jsou tam jen samí chlapci. Dokonce i reklama má dnes potíže propagovat opravdové muže. Tato tendence je však nebezpečná, a to nejen pro mužovo hledání vlastní identity, nýbrž i pro celou společnost. Věční chlapci ji totiž nemohou vést k lepšímu. Odmítají přijímat závazky a povinnosti a nasadit pro něco vlastní krk. Věčný chlapec je obrazem muže, který neprošel iniciací. Když se však takový jedinec dostane do středního věku a pozná, že se jaksi minul životem, upadne do klasické deprese či do krize středního věku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291955
David není hned od začátku osvíceným a milosrdným králem. Nejprve musí urazit dlouhou cestu a projít mnohými nebezpečími, zklamáními a intrikami, vlastní slabostí a strachem, nežli nakonec dospěje k vlídnosti a milosrdenství ve vztahu k sobě i lidem kolem sebe. Avšak David je přes všechny své boje mužem schopným přátelství. Dokáže projevit své emoce. Je to bojovník, který oplakává ztrátu svých milovaných. Je to přítel, který nezradí svou lásku. Je to pěvec, který písní vyjadřuje svou zkušenost života s Bohem. Poezií dokáže vyjádřit to, co se ho dotýká. Od mládí je hudebníkem, hráčem na citaru, milovníkem hudby, který hudbou dokáže uzdravovat sklíčeného Saula. Hudebník a válečník jsou dnes v našem chápání protiklady, které si stěží dokážeme dát nějak dohromady. A přece se v nich projevuje podstatný obraz cesty k identitě muže. Pouze ten, kdo připustí oba póly, hudbu a boj, krea tivitu a zodpovědnost, cit a rozum s vůlí, dosáhne zralosti, která charakterizuje zralého krále Davida. Archetyp krále, tak jak jej poznáváme v postavě Davida, vypovídá o tom, že muž aktivně žije, a tedy není pouze zvenčí určován či žit. Muž je pevně za kotvený v sobě, je v harmonii s vlastním nitrem. Králem je ten, kdo si v sobě dokáže udělat pořádek, kdo správně strukturuje nejen svou říši, ale i vnitřní oblast vlastní duše. Richard Rohr je přesvědčený, že nejdůležitějším úkolem krále je zajišťovat řád a pokoj v oblasti, které vládne: „Lidé se cítí už v jeho pouhé přítomnosti klidní a v bezpečí.
Ukázka elektronické knihy