zjistit, že to není ta správná a hned zas chcete vyjet ven, nebo do té sousední, tak zaplatíte minimálně 30 min. za parkování. Přičemž čas strávený placením několika násobně převažuje nad vaším průjezdním časem. Jenže najít platební automat, dá docela fušku a čas běží. Když je auto odevzdáno a zaparkováno tam, kde má být, nastává veliká sranda hry na „Slepou bábu“ najít, jak se z parkovacího domu dostat do odletového terminálu. A abyste nevyšli ze cviku, tak pro jistotu je vchod do něj o patro výš, než kam ukazuje ojedinělá navigační tabule. Což znamená vrátit se do spojovací haly, vyjít do prvního patra a tam teprve cestující vejde do terminálu. Daná navigační úloha se dá řešit metodou pokus/omyl, ale pak je pravděpodobné, že vám spoj uletí. Proto mohu doporučit, odchytit si kohokoliv z personálu letiště procházejícího kolem, zeptat se na cestu, a pokud míří přibližně vaším směrem, držet se ho jako klíště. Jen nevím, jak tenhle trik realizovat i s vracením auta. Na laně vás asi nikdo nepotáhne. Ale teď už opravdu k cestování po Andalusii. Ubytoval jsem se v Algodonales a odtud hvězdicově vyrážel do okolí. Důvod byl v tom, že se moji andělé strážní rozhodli tentokrát pro mě něco udělat a celý týden bylo v okolí Algodonales „neletové“ počasí. Nebo je napadlo, že i oni si zaslouží na Vánoce trochu odpočinku, a tak zredukovali moje hlídané činnosti jen řízení auta. Normálně jsou v jižním Španělsku o Vánocích teploty 20-24°C, tentokrát bylo chladno a s deštěm 18-22°C. Na severu země dokonce sněžilo! Tak jsem se každé ráno mrknul, co říká radar a vyrazil do míst, kde nepršelo, nebo nemělo pršet, až tam dojedu. Tohle vyšlo. Jen ve dvou případech jsem tam dojel, když zrovna končila lehounká sprška, která nestála ani 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291736