zjistit, že to není ta správná a hned zas chcete vyjet ven, nebo do té sousední, tak zaplatíte minimálně 30 min. za parkování. Přičemž čas strávený placením několika násobně převažuje nad vaším průjezdním časem. Jenže najít platební automat, dá docela fušku a čas běží. Když je auto odevzdáno a zaparkováno tam, kde má být, nastává veliká sranda hry na „Slepou bábu“ najít, jak se z parkovacího domu dostat do odletového terminálu. A abyste nevyšli ze cviku, tak pro jistotu je vchod do něj o patro výš, než kam ukazuje ojedinělá navigační tabule. Což znamená vrátit se do spojovací haly, vyjít do prvního patra a tam teprve cestující vejde do terminálu. Daná navigační úloha se dá řešit metodou pokus/omyl, ale pak je pravděpodobné, že vám spoj uletí. Proto mohu doporučit, odchytit si kohokoliv z personálu letiště procházejícího kolem, zeptat se na cestu, a pokud míří přibližně vaším směrem, držet se ho jako klíště. Jen nevím, jak tenhle trik realizovat i s vracením auta. Na laně vás asi nikdo nepotáhne. Ale teď už opravdu k cestování po Andalusii. Ubytoval jsem se v Algodonales a odtud hvězdicově vyrážel do okolí. Důvod byl v tom, že se moji andělé strážní rozhodli tentokrát pro mě něco udělat a celý týden bylo v okolí Algodonales „neletové“ počasí. Nebo je napadlo, že i oni si zaslouží na Vánoce trochu odpočinku, a tak zredukovali moje hlídané činnosti jen řízení auta. Normálně jsou v jižním Španělsku o Vánocích teploty 20-24°C, tentokrát bylo chladno a s deštěm 18-22°C. Na severu země dokonce sněžilo! Tak jsem se každé ráno mrknul, co říká radar a vyrazil do míst, kde nepršelo, nebo nemělo pršet, až tam dojedu. Tohle vyšlo. Jen ve dvou případech jsem tam dojel, když zrovna končila lehounká sprška, která nestála ani 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291736
za vytahování deštníku. Projezdil jsem Andalusii křížem krážem. Ale aby se případný čtenář v tom dokázal nějak zorientovat, tak budu svoje putování popisovat od Gibraltaru, severozápadním směrem do Sevilly a odtud na východ, téměř po rovnoběžce, napříč do Malagy. Gibraltar: Když jsem tu byl před pár lety, tak jsem si říkal, že by bylo zajímavé vidět i tu druhou půlku, co jsem posledně nestihl. No, zjistil jsem, že minule jsem sice viděl zhruba polovinu, ale města. Ze Skály jsem prošel jen přibližně 1/3. Tak teď jsem to dohnal. To jsem si dal! Nachodil jsem zhruba 30 km a dvakrát si dal Skálu napříč nahoru a dolů. Jedna cesta je víc než 400 m výškových a svinsky strmých k tomu. A protože jsem o Gibraltaru už psal, tak se zmíním jen o tom, co mě zaujalo tentokrát. Především moje oblíbená čínská restaurace měla o Vánocích zavřeno. A to přitom je vlastněná Číňany a pracují v ní opravdoví Číňané! Svět se asi už úplně zbláznil. Není Čínský Nový rok a mají zavřeno! A protože jsem si dal za cíl, že si projdu i ten zbytek Gibraltaru, tak jen díky mé zatvrzelosti a cílevědomosti se mi na třetí pokus podařilo najít vstup na tzv. „Mediterranean Steps“. Mapa není až tak přesná, aby se to dalo najít. Když jde člověk podle informační tabule, skončí u plotu meteorologické stanice, protože ho nenapadne obejít velký balvan, který přes pěšinu leží. Až teprve při opakovaném druhém výšlapu na baterii lorda Aireye se mi podařilo z výšky vyspekulovat, kudy na ně. Jsou to schody vysekané, nebo i přírodní, v té nejstrmější části Skály. Nebo je to vysekaná pěšina ve Skále.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291736
Některé Alpské ferraty jsou možná obtížnější, ale bývají zas krátké ve srovnání s místní vojenskou pěší komunikací. Dokonce je v jednom úseku ve Skále proražený tunýlek, aby se dalo projít. V tom nejmírnějším úseku jsem teprve našel prostor vzít do ruky foťák. I když příroda je tu uchvacující. Také jsem pocítil zadostiučinění, když jsem pozoroval káňata, jak létají hluboko pode mnou. Což je pro pilota PG zajímavý zážitek. Pro jednou jsem se já na ně díval svrchu! Ale také mě dostala jedna rodinka. Ta se sem hrnula se dvěma asi 8 letými dětmi a mamča měla lodičky. Naštěstí po prvním 50 m úseku u nich zvítězil pud sebezáchovy. Docela mě dostal ten nejjižnější cíp mysu, na kterém je Gibraltar postaven. Kdyby byl o pár set metrů delší, byl by to nejjižnější cíp Evropy. Takže se logicky jmenuje „Europa Point“ a stojí na něm asi ta největší mešita ve Španělsku. I když Gibraltar nepatří Španělsku, ale Velké Británii. A i když jsem si vědom toho, že Arabům Gibraltar patřil dlouhá staletí, dokonce jim zůstal i po Reconquistě, ale spíš bych tady očekával něco historického, jako je Maurský hrad, a ne tak moderní stavbu.
100 Ukázka elektronické knihy