Temple2-zlom.qxd15.5.202119:16Stránka98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291517
Temple2-zlom.qxd15.5.202119:16Stránka99
Právě jsem seděl v Meaker’s, snídal jsem sendvič s grilovanou šunkou, salátem, rajčaty a nakládanou okurkou a četl si Sportsman, když se podlaha pohnula a něco mi zastínilo podstatnou část světla. Na židli proti mně se ztěžka posadil Kelvin McCoy, napravený feťák a nenapravitelný opilec, nadaný pozér v oblasti výtvarného umění a bývalý klient. McCoy se ujal nájmu prádelny, která fungovala v prostoru přes ulici od mé kanceláře, a využíval ji jako kombinaci bydliště a výtvarného studia. Pokud snad lidé pochybovali o tom, že má v tomto oboru nějaký talent, většinou si to nechávali pro sebe, protože McCoy byl stavěný jako obrněný popelářský vůz – měl oholenou hlavu, zpřelámaný nos, malé oči v odstínu vosku a byl pořád neuvěřitelně špinavý. Ve studiu dokázal každý rok vyprodukovat patnáct obrovských pláten, jimž dával jména jako Dialektika patriarchie nebo Rituály hegemonie. Tyhle názvy mu vymýšlel za pár drobných chlapík, který na Melbournské univerzitě vyučoval něco, čemu se říkalo studia kultury. Bylo to sice nepochopitelné, ale bohatí lidé se mohli přetrhnout, aby si McCoyovy temné a děsivé míchanice barev, vlasů, nehtů a neznámých, ale o to podezřelejších kusů hmoty koupili. Jeho agent mu dával drobný podíl z prodejů a McCoy ho dokázal rekordní rychlostí rozházet. „Přeju hezký den,“ řekl jsem. „U vchodu stojí koš, ve kterém tady nabízejí knihy zdarma, takže si tam určitě najdete něco, čím se zabavíte. Třeba tam budou i obrázky, takže si počtete.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291517
Temple2-zlom.qxd15.5.202119:16Stránka100
„Vidím, že tu máte tu svoji zákaznici,“ opáčil McCoy a strčil si ruku do podpaží, aby se podrbal. Osobně bych raději sáhl do koše s použitými injekčními stříkačkami. „Cože?“ Ani na vteřinu jsem nezvedl oči od novin. V tuhle denní dobu nebylo příliš moudré pobízet McCoye ke konverzaci. Vlastně to platilo pro jakoukoli denní dobu. „Myslím tamhle slečnu Čistou,“ ukázal očima. „Hledala vás v kanclu. Bouchala vám na dveře. Pozval jsem ji, jestli se nechce podívat na mou práci, ale asi moc na umění nedá.“ „Tím projevila vyspělý estetický úsudek,“ řekl jsem. „Která?“ „Ježíši, Irishi, to snad poznáte sám.“ Rozhlédl jsem se. Nepřipadalo mi pravděpodobné, aby McCoy dospěl k závěru, že někoho v motorkářské kůži s tříbarevnými vlasy a kroužkem v nose bych mohl považovat za slečnu Čistou. Takže zbývala jedině žena v koutě nalevo, která si četla Age. Mohlo jí být něco po třicítce, tmavé vlasy měla stažené tak, že jí byly vidět uši, byla trochu opálená a měla na sobě tvídové sportovní sako s měkkým koženým límcem. „Tohle je nejspíš solidní osoba, která potřebuje služby profesionála,“ řekl jsem. „O tomhle vy nemůžete nic vědět, McCoyi.“ McCoy se usmál. Vypadalo to tak, že se jeho rty posunuly do stran a na každé tváři se mu prohloubily tři vrásky. „Upřímně řečeno o tom opravdu nemůžu vědět nic. Jen se na mě podívejte – taky jsem hledal služby profesionála, a všechno, co jsem dostal, jste byl vy.“ Upil jsem kávy ze šálku. „To mě zraňuje, Kelvine. Očividně netušíte, že když se sejdou v tomhle městě dva tři právníci, do dnešního dne mluví o obhajobě, kterou jsem pro vás dal připravit.“ „Vážně?“ opáčil. „To já zase slyšel, že když se vaši bývalí klienti potkají v kriminále na vycházkovém dvoře, do dnešního dne mluví o tom, jak jste je v tom nechal až po uši.“ 100
Ukázka elektronické knihy