JOSS WOODOVÁ
„To ano. A jsem moc rád, že moji kluci budou mít bratrance nebo sestřenici. Že si budou mít s kým hrát.“ „Je jasné, že ses ohledně Carricka a Sadie nemýlil.“ „Bylo těžké si toho nevšimnout, protože ode dne, kdy se seznámili, měli oči jen jeden pro druhého. A věděl jsem to jistě od chvíle, co jsem se vrátil z Číny. Zeptal jsem se ho na Sadii a on zrudl jako rajče.“ To byla ta noc, kdy se milovali. Vzpomínky na ni nevybledly, měla je vryté přímo do mozku. Joa za Ronanem vešla do pokoje se dvěma palandami. Stěny byly obestavěné knihovnami s knihami pro děti a dospívající a na posteli ležely barevné přehozy. Byla to dokonalá herna pro dva malé chlapce. „Pěkný pokoj,“ poznamenala Joa. Ronan se rozhlédl a usmál se. „Tohle je pokoj, ve kterém jsme bydleli s Carrickem a Finnem až asi do třinácti let.“ „Vy jste tady bydleli?“ Ronan přikývl. „Až do dne, kdy jsem se oženil. Tohle byl náš rodinný dům.“ Joa se podívala na Sama a viděla, že bojuje se spánkem. „Polož je oba na spodní postel. Bude jednodušší je pak vzít, až pojedeme,“ navrhl Ronan. Joa se sehnula a jemně položila Arona na postel a posunula ho, aby měl vedle něj místo i Sam. Ustoupila, aby měl Ronan možnost udělat totéž. Když se napřímil, podíval se na ni. Joa zadržela dech, když si všimla touhy v jeho očích. Byla tam, žhavá a nepopiratelná, a Joi se sevřel žaludek. Pak se Ronan začervenal, vzal ji za ruku a vyvedl ji z pokoje do tlumeně osvětlené chodby. Otočil ji, opřel ji o stěnu a uzavřel ji do klece svých rukou. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291509