SUSAN STEPHENSOVÁ
Tělo měla citlivé po milování, v klínu cítila sladkou tíhu a rty měla naběhlé. Trochu ustlala postel a oblékla se. Ve sprchách nebyl. Možná, že si brzy ráno vyjel na koni. Určitě je někde v táboře. Nemohl jen tak odejít. Milování je sblížilo, určitě by neodešel bez rozloučení. Sadie kráčela přes tábor ke sprchám. Promítala si v hlavě uplynulou noc. Milovala se poprvé a věděla, že to může být bolestivé, ale Alejandro byl pozorný a něžný milenec. Neuvěřitelná rozkoš, kterou jí poskytl, překonala všechno: mírnou bolest, pocit viny, že mu neřekla, že je panna, i rozpaky před prvním milováním. Zažila víc než rozkoš. Bylo toho mnohem víc. Bylo to potěšení z blízkosti jejich těl, z pohledů, doteků a pocitu spřízněnosti, ale i z humorných okamžiků. Něco takového nečekala. Smáli se a divoce se milovali. Později, když jejích milování bylo něžnější a ještě intimnější, cítila ryzí štěstí. Už nebyla sama. Tady v horách se stal zázrak, pomyslela si. O hodinu a půl později si tím už nebyla tak jistá. Prohledala každý kout tábora, protože začala mít strach, jestli se mu něco nestalo. Šla ke stolu pod podiem, kde seděla skupinka lidí a oslovila jednu ženu. „Odjel,“ řekla žena. Sadie na chvíli přestala dýchat. „Odjel?“ zeptala se po chvíli. „Kam odjel? Jel se projet na koni, chcete říct.“ „Ne.“ Sadie se sevřelo srdce, když žena zvedla hlavu a ukázala nad sebe. Sadie sledovala její pohled a zahlédla vrtulník, který právě mizel v oblacích. „Vévoda nás musel opustit, protože ho do města volaly naléhavé povinnosti,“ vysvětlovala žena. Potvrdila nejhorší Sadiiny obavy. Jak důvěrně známý pocit, pomyslela si. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291495