NATALIE ANDERSONOVÁ
„Opravdu?“ Hospodyně se usmála. „Pracovali tu i moji synové, než se vydali studovat.“ „Takže jste tu byla, i když… se sem Theo jako malý nastěhoval?“ vyzvídala opatrně. „Ano.“ Hospodynin pohled naznačoval, že si jasně uvědomuje všechny otázky, které se Leah právě derou na jazyk. „Když sem Theodoros přišel poprvé, byl velmi tichý a zamlklý.“ Leah zadržela dech. Nechtěla Amalii přerušovat, aby ji všetečnými dotazy předčasně neumlčela. Byl tichý? Možná proto, že se něčeho bál? „Řecky tehdy moc neuměl,“ pokračovala Amalia, „hodně se ale snažil, aby to dohnal. Vždycky byl snaživý.“ Nechtělo se jí uvěřit, že by byl Theo už odmalička tak vážný a cílevědomý jako dnes a promarnil tak časy dětské bezstarostnosti. Vzpomněla si, jak jí vysvětloval, že za vše, čím je, dluží svému dědečkovi. Co se vlastně stalo s jeho matkou? „Kdybyste se chtěla na nákupy vydat hned teď, dohodnu to s řidičem,“ přerušila její myšlenky Amalia. „Co třeba za deset minut?“ „Výborně, děkuju vám.“ Vyhlídka na výlet do města jí zlepšila náladu, když ale o pár minut později sestoupila do obývací haly, kde se měla s Amalií setkat, zjistila, že v ní sedí Dimitri. „Amalia vás bere na nákupy,“ poznamenal bez úvodu. „Ano.“ Bez přemýšlení k němu přistoupila a upravila mu za zády polštář, který mu křivil páteř. „Chcete utratit nějaké peníze?“ optal se Dimitri ostražitě, když od něj znovu ustoupila. „Ano,“ přisvědčila. Do nedbalého tónu se musela nutit, protože v ní starcova přítomnost vzbudila úzkost. Byl to jejich první rozhovor a Leah vycítila, že se Dimitri pokouší odhadnout její pohnutky. Rychle usoudila, že by mu neměla nedůvěru zazlívat. „Potřebuju nějaké 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291494