JACKIE ASHENDENOVÁ
míst, kde měl vodu po ramena. Teď se ho pro změnu držela jako klíště a její stříbrobílé hedvábné svatební šaty se jí vznášely kolem těla. „Nemám plavky,“ vyhrkla. „Plavky nepotřebujete.“ Všiml si, že její tváře získaly svou obvyklou bledou barvu. „Už vám není takové horko?“ „Už je to mnohem lepší. Díky.“ Zaklonila hlavu a dlouhé vlasy barvy stříbra se rozprostřely po hladině jako svatozář. „Jste moc hodný,“ poznamenala zničehonic. Zarazil se. Měl zvláštní pocit, že ho její slova těší. Přestože hodný není a ani nechce být. Hodný člověk soucítí s jinými a to on si nemůže dovolit. Na Catherine byl hodný a jak to dopadlo! Rychle myšlenky na minulost zaplašil a soustředil se na přítomnost. „Ne, nejsem hodný,“ odvětil, nahmatal stříbrnou šerpu, již měla omotanou kolem pasu, rozvázal ji a začal svou ženu pomalu svlékat.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291451