JACKIE ASHENDENOVÁ
míst, kde měl vodu po ramena. Teď se ho pro změnu držela jako klíště a její stříbrobílé hedvábné svatební šaty se jí vznášely kolem těla. „Nemám plavky,“ vyhrkla. „Plavky nepotřebujete.“ Všiml si, že její tváře získaly svou obvyklou bledou barvu. „Už vám není takové horko?“ „Už je to mnohem lepší. Díky.“ Zaklonila hlavu a dlouhé vlasy barvy stříbra se rozprostřely po hladině jako svatozář. „Jste moc hodný,“ poznamenala zničehonic. Zarazil se. Měl zvláštní pocit, že ho její slova těší. Přestože hodný není a ani nechce být. Hodný člověk soucítí s jinými a to on si nemůže dovolit. Na Catherine byl hodný a jak to dopadlo! Rychle myšlenky na minulost zaplašil a soustředil se na přítomnost. „Ne, nejsem hodný,“ odvětil, nahmatal stříbrnou šerpu, již měla omotanou kolem pasu, rozvázal ji a začal svou ženu pomalu svlékat.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291451
OSMÁ KAPITOLA Obratnými prsty ji zbavoval jednoho po druhém kousků vodou nasáklého svatebního textilu, Charlotte jeho počínání mlčky sledovala a téměř nedýchala. Se zaťatými zuby a nehybným výrazem ve tváři vypadal jako vytesaný z chladného kamene. Jen oči mu plály touhou. Stejnou, jaká zachvátila i ji. Řekla mu, že je hodný. Byl na ni hodný po tom nepříjemném telefonátu s otcem a znovu před chvílí pod palmami, když na ni dolehla tíha všech událostí toho dne. Provdala se za krále a ten ji, pravděpodobně velmi brzy, připraví o panenství… Od okamžiku, kdy po odletu vrtulníku osaměli, se choval dost odtažitě a odvaha, díky níž úspěšně přestála svatební obřad přímo před zraky obyvatel hlavního města, z ní rázem vyprchala. Předstírala, že je klidná a se vším smířená, ale ve skutečnosti dostala strach. Z toho, co se má stát a bezpochyby stane. Zároveň ji zaskočilo, jak moc se na nadcházející převratnou událost ve svém životě těší. Uvědomila si, že vlastně ani on, stejně jako ona, neměl na vybranou. Chtěli po něm, aby zplodil následníka trůnu, ale žádnou vhodnou partnerku mezi místními ženami nenašel. Mimo jiné proto, že nechtěl vyvolat roztržku mezi rodinami z vyšších kruhů. Jde mu přece o blaho celého národa a ne jen některých
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291451
JACKIE ASHENDENOVÁ
jeho členů, vysvětlil jí. Úplnou náhodou potkal ji a ukázalo se, že přesně vyhovuje jeho potřebám. Teď ji má ovšem na krku a možná i on, stejně jako její otec, dojde k závěru, že mu překáží v rozletu. Bojí se, že ho zklame. Určitě ho zklame. Protože je… jiná. Je cizinka, nezná jeho jazyk ani zdejší zvyky a neví, co se ve vznešeném prostředí sluší a patří. V neposlední řadě mu bude vadit, že je ještě panna. Bez sebemenších zkušeností. Jenže on se na ni nezlobil. Pohladil ji po tváři a řekl jí, že je krásná, milá a zodpovědná. A že má všechny vlastnosti, které by měla mít jeho manželka. Takhle hodný na ni byl. Proč ho ale to slovo tak rozčílilo? Zeptej se ho. Mohla by, teď ale asi není ta nejvhodnější chvíle, vzhledem k tomu, že se tváří i chová jako hladová šelma. Jako by ji chtěl pozřít zaživa. Naskočila jí husí kůže, a nebylo to tím, že by jí v chladné vodě jezera snad byla zima. Zalapala po dechu už ve chvíli, kdy ho spatřila na schodišti před královským palácem. I on byl celý v bílém, jen na rozdíl od ní měl oděv vyšívaný zlatem a jeho barva ostře kontrastovala s vlasy černými jako uhel a olivově zbarvenou pletí. Zlatá výšivka naopak skvěle ladila s barvou jeho očí. Zírala na něj jako na zjevení. Není divu, že tak nádherný muž okamžitě budí pozornost, kdekoli se objeví, pomyslela si. Tajila dech i teď, když ji svlékal z promáčených svatebních šatů a chladná voda ji příjemně hladila po nahém těle. „Co je špatného na tom, být hodný?“ neodolala a zeptala se, ale když viděla, jak otráveně se zatvářil, nejraději by tu otázku vzala rychle zpět. 100 Ukázka elektronické knihy