s nevěstou v kostele. Někdo se neudrží a vykřikne: „Gratulujeme!“ Děti, dosud ukryté ve stínu vývěsních štítů, vyběhnou a začnou pískat na prsty. „Tohle máte od nás!“ Z rybárny ženě ve fialové sukni vtisknou do náručí celou pražmu i s hlavou a ocasem, z květinářství kytici růží, z obchodu s vínem a lihovinami velkou lahev saké. Televizní kamera, dosud asi v pohotovostním režimu, zblízka zabere jejich tváře a reportér se jich na mikrofon zeptá: „Jak se teď cítíte?“ V momentě, kdy se žena ve fialové sukni podívá přímo do kamery, se u okraje obrazovky objeví nepatrná mezera, ve které je na okamžik něco vidět. Co to je? „No ne!“ „To je přece žena ve žlutém svetru!“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291420
Když oba vyšli z pekárny, znovu se chytili za ruce a pokračovali v chůzi. Ušli tak asi deset metrů, a přesto si jich nikdo nevšiml. Chvílemi šli ruku v ruce, chvílemi zavěšeni do sebe. Minuli tak drogerii, obchod s potravinami, rybárnu, masnu, zelinářství, květinářství, obchod s vínem a lihovinami. Ani kolemjdoucí, ani majitelé obchodů nebo prodavači, ani nakupující, vůbec nikdo si nevšiml, že žena, která právě prošla kolem, byla žena ve fialové sukni. Setmělo se. Oba bez povšimnutí opustili nákupní čtvrť a vešli do obytné čtvrti. Ten večer šéf přespal v bytě u ženy ve fialové sukni.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS291420
Následujícího dne bylo první pondělí v měsíci, tedy den, kdy se ředitel hotelu účastnil ranní porady zaměstnanců. „Deset osušek, deset ručníků, pět podložek do koupelny, deset šálků s podšálky, pět sklenic na víno, pět sklenic na šampaňské, tři konvice na čaj,“ četl ředitel s nezvykle přísným výrazem z poznámek, které držel v ruce. „Nedá se sice zjistit, zda si tyhle věci odnesli hosté, nebo zda se ztrácejí uvnitř hotelu…“ Tady se ředitel odmlčel a pomalu se každé z nás podíval do tváře. „Jen za minulý měsíc se ztratilo tolik předmětů. Těžko uvěřit, že se to jen tak někde poztrácelo, takže nezbývá než se domnívat, že ty předměty někdo odnesl záměrně. Proto nejen vedoucí na každém patře, ale ode dneška i úklidový personál budou mít kontrolní seznam, který budou bezpodmínečně vyplňovat při vstupu do hotelového pokoje. Předpokládám, že proti tomu nic nemáte.“ Jakmile ředitel odešel, zaměstnankyně si okamžitě začaly stěžovat. „Ten způsob, jak to říkal! Jako by nás snad podezíral.“ „Je tak namyšlený. Proč dvojitá kontrola? Nebylo by lepší, kdyby si to přišel kontrolovat sám na vlastní oči, že jo?“
101
Ukázka elektronické knihy